Pražský architekt Václav Kolátor se zapsal do dějin české architektury jako klíčová postava teorie i praxe staveb pro plavecký sport a rekreaci. V meziválečné době se – sám plavec a člen Českého plaveckého klubu – totiž soustavně zabýval návrhy koupališť a hojně o nich publikoval.
Po studiích na Českém vysokém učení technickém, která dokončil v roce 1925, spolupracoval se svým spolužákem Vladimírem Frýdou. Účastnili se řady architektonických soutěží, zejména na školní budovy, avšak ani jednou jejich projekt nedošel realizace. V roce 1929 Kolátor získal pozici na Stavebním úřadu hlavního města Prahy a téhož roku začal pracovat na klíčovém životním projektu – plaveckém stadionu Českého plaveckého klubu pod barrandovskými Terasami (dokončen v roce 1930). Tento snad nejemblematičtější meziválečný plavecký areál Kolátorovi zajistil věhlas a odstartoval štafetu zhruba desítky dalších koupališť po celé republice (např. Stará Paka, Frýdštejn, České Budějovice, Volyně, Česká Třebová, Litomyšl, Nové Město nad Metují).
Václav Kolátor byl od mládí levicově orientovaný a patřil do okruhu tvůrců kolem pražské vědecko-funkcionalistické revue Stavba. Vzdor jeho sympatiím k „přísnému“ proudu funkcionalismu, který protěžoval praktické (účelné) stránky architektury nad těmi estetickými, je z jeho realizací pro plavecký sport přesto patrná i náklonnost k emotivně působivé poloze funkcionalismu. Strohé konstruktivistické hranoly obslužných budov na koupalištích totiž Kolátor s oblibou doplňoval o kontrastní elegantní a nanejvýš estetickou křivku skluzavek či skokanských věží.
Je autorem vysoce erudované literatury o stavbě lázní a koupališť, která mimo jiné svědčí i o znalosti zahraničních realizací. Za jeho nejslavnější práci lze nepochybně považovat publikaci Lázně: Stavba lázní, koupališť a plováren, jejich úprava a zařízení, kterou sepsal ve spolupráci s Alexandrem Hofbauerem v roce 1935. Na legendární výstavě „Za novou architekturu“ (1940) byl Kolátorovi jako hlavnímu odborníkovi na dané téma svěřen oddíl pro tělovýchovu a sportovní rekreaci.
Po druhé světové válce Václav Kolátor jakožto člen komunistické strany působil ve vedení Odboru výstavby Ústředního národního výboru hlavního města Prahy a neztratil slovo ani v oficiálním architektonickém periodiku Architektura ČSR.
AŠ
1929–1930
Plavecký stadion Českého plaveckého klubu
Barrandovská 1, Praha 5
1930
Přestavba městského dívčího reálného gymnázia
Vladislavova 47–48, Praha 1
1934–1935
Koupaliště Eva (s Franzem Wimmerem a Endrem Szönyim)
Piešťany
1934–1935
Fischerova vila (s Vladimírem Frýdou a Aloisem Vavroušem)
Valdštejnská 216, Jilemnice
1935
Koupaliště
Sliač
1937–1938
Koupaliště
Česká Třebová
1939–1941
Koupaliště
Volyně
1951
Koupaliště
Chrudim
- Andrea Turjanicová, Koupaliště jako architektonický úkol. Venkovní koupaliště v české architektuře dvacátých až čtyřicátých let 20. století, magisterská práce, Ústav pro dějiny umění FF UK, Praha 2009.
- Michal Kohout – Rostislav Švácha (eds.), Česká republika. Moderní Architektura / Čechy, Praha 2014, s. 509.
- Rostislav Švácha (ed.), Naprej! Česká sportovní architektura. 1567–2012, Praha 2012.
- PV [Pavel Vlček], heslo Kolátor, Václav, in: Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 318.
- Markéta Svobodová, Lázně, plovárny a bazény v české architektuře 19. a 20. století, Stavba XI, 2004, č. 2, s. 34–41.
- Markéta Svobodová, Když se led proboří… Lázně, plovárny a bazény v české architektuře 19. a 20. století, Umění XLVIII, 2000, s. 351–368.
- Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny 20. století, Praha 1994, s. 502, 542.
- Jiří Štursa, K sedmdesátinám Václava Kolátora, Architektura ČSR XXVIII, 1969, č. 4, s. 244.
- Prokop Toman – Prokop H. Toman, Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců, Praha 1955, s. 97.
