Mezi nejvýraznější osobnosti stavebního, ale i památkového, kulturního a společenského dění první poloviny 20. století u nás patří architekt, urbanista a horlivý zastánce staré Prahy Bohumil Hypšman, jehož tvorba je hluboce zakořeněna v tradici vídeňské Wagnerovy a Hoffmannovy moderny. (Hypšman do roku 1945 užíval německou podobu svého příjmení Hübschmann, kterou si počeštil po tragické smrti svého syna Aleše na samém závěru války.)
Uměleckým, teoretickým i tvůrčím prostředím školy Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění ve Vídni (1900–1904) Bohumil Hypšman, rodák z Nového Města pražského, prošel po absolutoriu pražské stavební průmyslové školy u Antonína Bráfy a krátké praxi v ateliéru Friedricha Ohmanna. Z Vídně nicméně sledoval i dění v Čechách a obesílal mnohé ideové soutěže, například na dostavbu Staroměstské radnice (1901), pro niž navrhl pozoruhodné řešení ještě v novogotickém pojetí, či na ústav choromyslných v Bohnicích, regulaci Malé Strany i na Obecní dům v Praze. Po návratu do Prahy v roce 1904 Hypšman nastoupil do architektonického ateliéru Quidona Bělského. Vlastní projekční kancelář, v níž se zaměřoval na projekty obytných a kancelářských budov i užitkových staveb, otevřel v roce 1906.
Přestože Hypšmanovy první projekty odrážely vlivy vídeňské secese, tvorby Jana Kotěry a později i vlivy geometrické moderny a dekorativismu, typickou polohou jeho staveb se stal střídmý neoklasicismus s jasným geometrickým rozvrhem fasád, konstrukční čistotou a dekorativní uměřeností. Hypšmanovou nejúspěšnější tvůrčí periodou byla dvacátá léta, v nichž mladá Československá republika hledala pro budovy svých institucí žádoucí monumentální, a přesto demokratický výraz. Těmto požadavkům na „státní architekturu“ vedle národního slohu skvěle vyhovoval právě wagnerovský neoklasicismus, prosazovaný Hypšmanem. V jeho duchu pak architekt navrhoval soutěžní plány na zastavění levého břehu Vltavy v Praze (Holešovice, Dejvice), ministerské budovy pro Petrské nábřeží či umístění parlamentu na Letné (s Antonínem Engelem).
Za nejvelkorysejší Hypšmanovu realizaci lze považovat komplex ministerských budov v Podskalí pod Emauzy (1924–1931). Autor jej koncipoval s respektem k areálu středověkého kláštera i ke gradaci terénu Nového Města, která doposud jako poslední odolávala schematickému zastavění nábřeží domovními bloky. Naproti tomu se ozývaly i kritické hlasy, jež Hypšmana označovaly za „jednoho z oněch architektů, kteří vnesli do stavby měst pro vývoj moderní architektury tak škodlivou myšlenku přizpůsobování duchu města; sentimentální, impresionistické nálady do architektury“.
Právě boj za zachování a obnovu staré Prahy je s osobností Bohumila Hypšmana – jednoho z nejaktivnějších členů Klubu Za starou Prahu – nerozlučně spjat, a to jak v oblasti teoretické, tak v praxi. Své teoretické, kritické a polemické statě nejčastěji publikoval v časopise Styl a ve Věstníku Klubu Za starou Prahu. Hypšman se rovněž angažoval ve Státní regulační komisi, SVU Mánes či ve Společnosti architektů, jejímž předsedou se stal (po Janu Kotěrovi a Josefu Gočárovi). Po druhé světové válce vyšly jeho knihy Nejnutnější bydlení (1946), Sto let staroměstského rynku a radnice (1946) a Obnova památné Prahy (1947).
Bohumil Hypšman zemřel 3. listopadu 1961 v Praze.
AŠ
1903–1905
Úpravy interiérů a průčelí hotelu Arcivévoda Štěpán (dnes součást hotelu Evropa); (v ateliéru Quidona Bělského; spolupráce s B. Bendelmayerem a J. Letzelem)
Václavské náměstí, Praha
Rodinný dům
Libocká 33, Praha – Dolní Liboc 1906–1907
Vila Aloise Balíka
Radniční 4, Mělník Vila Marie Neumannové
Nová 3, Mělník 1908–1909
Rodinný dům Hugo Sieburgera
Pod Kaštany 18, Praha-Bubeneč 1909
Rodinný dům
Půlkruhová 42, Praha-Vokovice 1909–1911
Akciové mlýny
U Uranie 1037, Praha-Holešovice 1910
Vila Františka Valiny
Vodárenská 1, Mělník 1910–1911
Nájemní a spolkový dům židovského pohřebního bratrstva Chevra-Kadische
Široká 5–7, Praha-Josefov 1910–1912
Matějovského obchodní a kancelářský dům
Národní 19, Praha – Staré Město 1911
Nájemní dům
Jirečkova 4, Praha-Holešovice 1917–1922
Areál továren pro firmu Podhajný
Praha-Hostivař 1919
Nájemní dům
Kaprova 10, Praha-Josefov 1919–1922
Pekárna, silo a mlýn
U Továren 27, Praha-Holešovice 1920–1923
Nájemní dům
Dolnoměcholupská 15, Praha-Hostivař 1921–1925
Rodinný dům
V Nových domcích 36, Praha-Strašnice 1922–1923
Domy státních zaměstnanců
Tylova 6 / Teplická 3, Litoměřice 1923–1924
Elektrárna
Ervěnice 1923–1931
Ministerstvo zdravotnictví
Na Poříčním právu 1, Praha – Nové Město 1924
Nájemní domy
Vratislavova 22–28, Praha-Vyšehrad 1924–1925
Státní obytný dům
Vrchlického náměstí / Na Ovčíně 4, Rakovník 1924–1926
Nemocenská pojišťovna (s Františkem Roithem)
Klimentská 11, Praha – Nové Město 1924–1927 Rodinný dům
Holečkova 6, Praha-Smíchov 1924–1931
Ministerstvo sociální péče a zemského úřadu
Palackého náměstí 4, Praha – Nové Město 1925–1928
Rodinný dům malíře Alfonse Muchy
V Tišině 4, Praha-Bubeneč 1926–1927
Československá továrna na dusíkaté látky
Ostrava – Mariánské Hory Vlastní rodinný dům U Laboratoře 4, Prah
a-Střešovice 1928–1929
Nájemní dům
U Starého hřbitova 3, Praha-Josefov 1928–1930
Plodinová burza
Senovážné náměstí 29, Praha – Nové Město 1935
Měšťanská škola
V Sadech 560, Havlíčkův Brod 1940
Masarykova škola (dnes Jungmannovo gymnázium)
Svojsíkova 1a, Litoměřice 1941
Kolonie nájemních domů zaměstnanců Volmanovy továrny
Prokopa Holého 14–24, Čelákovice
