Karel Bíbr

Inženýr a architekt Karel Bíbr se narodil v Kojetíně do rodiny obuvníka Jana Bíbra. Po ukončení zdejší měšťanské školy studoval v letech 1901–1906 na vyšší reálné škole v Kroměříži. Následně nastoupil na C. a k. českou vysokou školu technickou v Praze, obor pozemní stavitelství. Vzhledem k dobrému prospěchu a ke slabšímu sociálnímu zázemí získal stipendium od Pohorské jednoty Radhošť, díky němuž mohl pražská studia v roce 1914 dokončit.

Druhou státní zkoušku složil až po skončení války – dne 20. prosince 1919. Stejného dne mu byla na pražské technice nabídnuta funkce asistenta u profesora Rudolfa Kříženeckého. V jeho ateliéru Bíbr působil do roku 1921, kdy nastoupil jako projektant do pražské stavební firmy Viktora Beneše. V květnu 1923 složil autorizační zkoušku a v únoru 1925 mu Zemská správa politická v Praze udělila úřední oprávnění autorizovaného civilního inženýra.

Po polovině dvacátých let navázal spolupráci s čelákovickým architektem a stavitelem Františkem Radvanovským, se kterým společně vyprojektovali a zrealizovali několik rodinných vil v čelákovické čtvrti Za Dráhou. Koncem roku 1928 Bíbr s rodinou do Čelákovic přesídlil. O rok později si zde postavil podle vlastního projektu rodinný dům č. p. 760 v tehdejší Ferlesově, dnes Vančurově ulici. V Čelákovicích si rovněž založil vlastní firmu a stal se úspěšným a vyhledávaným architektem a stavitelem. Podnik postupně rozšiřoval a mimo řemeslníků zaměstnával i další odborníky, například inženýra Václava Moravce, stavitele Josefa Pařízka či stavbyvedoucího Františka Arazima.

Karel Bíbr je autorem řady obytných, úředních a průmyslových staveb v různých městech v České republice. Specializoval se na projekty vzorových typových činžovních domů s malými byty. Účastnil se několika architektonických soutěží na stavby v této oblasti, v nichž se dokonce umisťoval na prvních či dalších předních příčkách.

V polovině třicátých let 20. století získal dobrou pozici u čelákovického továrníka Josefa Volmana, pro kterého později projektoval a realizoval řadu výrobních a administrativních budov jeho továren na obráběcí stroje v Čelákovicích a Žebráku. V letech 1938–1939 vedl výstavbu Volmanovy funkcionalistické vily projektované Jiřím Štursou a Karlem Janů.

Po vypuknutí druhé světové války musel architekt přestat podnikat. Z firmy odešli jeho odborní spolupracovníci i kvalifikovaní řemeslníci. V období okupace pracoval především pro firmy Josefa Volmana. Po osvobození se opět začal věnovat své profesi – projektoval nové tovární objekty a čelákovické bytové domy. V roce 1945 se stal předsedou plánovací a regulační komise Místního národního výboru v Čelákovicích a i v důchodu se mimo projekčních prací podílel na koncepčních plánech rozvoje tohoto města.

Poslední měsíce svého života pobýval v sanatoriu v Nové Vsi pod Pleší. Zemřel po delší nemoci v nedožitých 85 letech. Část pozůstalosti, především projektová dokumentace, byla po jeho smrti uložena do čelákovického muzea.

IL
 

1926
Byty pro důstojníky
Kutná Hora

1927
Veslařský klub
Hodonín

1928
Obytné a úřední budovy
Kroměříž

1934
Okresní soud (dnes Pedagogická fakulta Karlovy university)
Brandýs nad Labem