Zdeněk Fránek

Architekt a pedagog Zdeněk Fránek absolvoval studia architektury v roce 1985 na VUT v Brně. Působil v Útvaru hlavního architekta v Blansku, v roce 1989 založil vlastní ateliér Fránek Architects. Jeho zájem se od počátku upíná k plasticitě objektu, k vytváření jakési paralelní přírody. Důležitý je pro něj především zážitek vnitřního prostoru, exteriér vzniká v podstatě jako opláštění. V Brně tolik časté ozvěny meziválečné moderny, ale i postmoderny jdou zcela mimo něj. Fránek hledá zcela vlastní formy, experimentuje s tvaroslovím i technologiemi, blízké je mu sochařské pojetí architektury. Silným motivem jeho práce je také světlo a jeho proměna v interiéru během dne i roku.

V devadesátých letech experimentoval s klenbou, v žádné ze svých realizací ji však nakonec neuplatnil. Expresivní výraz klenutých prostor se však promítl do realizace víceúčelového sálu vestavěného do nádvoří zámku ve Velkých Opatovicích – dominují mu mohutné (duté) betonové sloupy a odhalený dřevěný krov. Atmosférou se tento monumentální prostor podobá středověkým chrámům. Rodinný dům v Hodoníně z roku 1998 má výrazné organické tvarování, jeho hlavní část připomíná rozkvétající poupě. Ale nebyl by to Fránek, aby o tři roky později nekontroval zcela odlišnou stavbou – strohým domem z pohledového betonu na okraji Prahy, který připomene brutalistní stavby konce šedesátých let. Racionální rozvrh, jednoduchost a ekonomická nenáročnost ve spojení s jemným členěním hmot, zaoblenými hranami a domyšlenými detaily jsou charakteristické pro tělocvičnu základní školy v Jaroměřicích u Jevíčka (2004) i pro polyfunkční, převážně bytový dům Eucon (2005) na pražském Žižkově. Ten ve své strohé formě skrývá překvapení v podobě členitého dvora, kterému vévodí byt investora v samostatné buňce na vysokých nohách.

V roce 2005 realizoval Zdeněk Fránek dvojici budov na úpatí brněnského Červeného kopce. Do svahu umístil velkorysou organicky tvarovanou vilu pro svou sestru. O kus níž pak stojí polyfunkční dům, v jehož spodních podlažích sídlí Fránkův ateliér, další patra jsou bytová. Z roku 2010 jsou pak dvě sakrální stavby pro Církev bratrskou – Nový kostel v Litomyšli a modlitebna v nově vytvořeném horním centru Černošic. Kostel v Litomyšli má přes silnou symbolickou formu v zásadě civilní charakter, menší modlitebna v Černošicích naopak vyniká plastickou formou a vytváří nepřehlédnutelný bod v suburbánní „kaši“. Skutečnou monumentalitu si Fránek vyzkoušel při realizaci soukromé galerie v Pekingu, které dominuje konkávně prohnutá čelní stěna z šedých lícových cihel s jediným kruhovým otvorem. Přehlédnout nelze ani jednu z čerstvých realizací Zdeňka Fránka – vyhlídkovou stezku v oblacích na Dolní Moravě.

Architektonický přístup Zdeňka Fránka se pokusil přiblížit kurátor Rostislav Koryčánek prostřednictvím výstavy Útroby architektury, která proběhla na přelomu let 2011 a 2012 v Domě umění města Brna. Její součástí byla rozhledna s dřevěnou konstrukcí a zrcadlovým povrchem nazvaná Neviditelná (Perská) věž (též Neviditelný periskop), která se po skončení výstavy přesunula do Litomyšle před dům U Rytířů a následně do tvrze Orlice v Letohradu.

KJ
 

1992
Víceúčelový sál, Velké Opatovice (zůstal v hrubé stavbě, v roce 2007 upraven pro Moravské kartografické centrum)

1998
Rodinný dům, Hodonín

2001
Betonový rodinný dům

2004
Tělocvična základní školy, Jaroměřice u Jevíčka

2005
Dům s ateliérem, Brno-Štýřice
Rodinný dům na Červeném kopci, Brno-Štýřice

2005
Polyfunkční dům Eucon, Praha 3

2010
Modlitebna Církve bratrské, Černošice-Vráž

2011
Soukromá galerie, Peking

2014
Rodinný dům, Zadar

2015
Vývojové centrum firmy LIKO-S, Slavkov u Brna

2015
Stezka v oblacích, Dolní Morava