Jiří Lasovský vystudoval architekturu na VŠUP u architektů Jana Sokola a Otto Rothmayera, absolvoval v roce 1951. V roce 1953 nastoupil do Pražského projektového ústavu, kde setrval až do roku 1986, v letech 1958–1969 byl vedoucím jednoho z ateliérů tohoto ústavu. Šedesátá léta zasvětil třem pražským sídlištním projektům – Invalidovně, Pankráci a Jižnímu Městu. Na projektu experimentálního sídliště Invalidovna pracoval Lasovský v rámci širokého týmu architektů a urbanistů (zmiňme alespoň Josefa Poláka, Vojtěcha Šaldu a Jiřího Novotného) na přelomu padesátých a šedesátých let, celý soubor (kromě pozdějšího hotelu Olympik) byl dokončen v roce 1967. Invalidovna je díky své uměřené velikosti, promyšlenému urbanismu i jedinečné architektuře jedním z vůbec nejzdařilejších panelových sídlišť u nás. V druhé polovině šedesátých let pak Jiří Lasovský se svým týmem projektoval sídlištní celky Pankrác I a Pankrác II, sám Lasovský je autorem pěší ulice s obchodním parterem.
V letech 1966–1967 zvítězil tým architekta Jana Krásného v dvoukolové soutěži na řešení sídliště Jižní Město v Praze. Podrobný územní plán sídliště vypracovala v roce 1968 trojice architektů Jan Krásný, Jiří Lasovský a Václav Řihošek – mělo jít o promyšlený celek rozdělený do pěti souborů, s obytnými ulicemi, pěšími trasami, proměnlivou výškou budov gradující směrem k jádru každého ze souborů a také skutečným centrem. Po nástupu „normalizace“ však byli autoři od svého projektu odstaveni a jejich původní představa se utopila v technokratické realitě masové stavební produkce. Realizované řešení Jižního Města se původním plánům téměř v ničem nepodobá.
Jiří Lasovský se od sedmdesátých let věnoval především menším projektům individuálního bydlení – jeho soubory řadových rodinných domů najdeme na pražských Hřebenkách či v Litomyšli, je také autorem terasových rodinných domů na Praze 4. K urbanismu se vrátil v projektu centra sídliště Modřany (1985). V devadesátých letech se kromě rodinných domů zabýval rovněž rekonstrukcemi historických staveb v centru Prahy. Protiváhou velkých urbanistických projektů jsou Lasovského návrhy svítidel, která najdeme třeba v Rothmayerově sále na Pražském hradě.
KJ
1967
Sídliště Invalidovna, Praha 8 (vedoucí týmu Josef Polák, další autoři: Vojtěch Šalda, Václav Havránek, Vladimír Němeček, Jiří Novotný, František Šmolík, Jan Zelený…)
1968
Sídliště Pankrác I a Pankrác II, Praha (s Jindřichem Krisem a Luďkem Todlem)
1968
Pěší obchodní ulice na sídlišti Pankrác I, Praha 4
1973
Soubor řadových rodinných domů, Praha 5 (s Ladislavem Vrátníkem)
1985
Terasovité domy, Praha 4
1985
Urbanistické řešení centra sídliště Modřany, Praha 4
- Lucie Skřivánková – Rostislav Švácha – Eva Novotná – Karolina Jirkalová (edd.), Padesát sídlišť v českých zemích, Praha 2016, s. 192–199 a 326–337.
- Oldřich Ševčík – Ondřej Beneš, Architektura 60. let, Praha 2009, s. 199 a 320.
- Jan E. Svoboda – Jindřich Noll, Praha 1945–2003, Praha 2006.
- Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo. Architektura, Praha 2000, s. 147.
- Jaroslava Staňková – Jiří Štursa – Svatopluk Voděra, Pražská architektura, Praha 1990.
- Julius Macháček, Strahovské safari aneb Co Komenský nevěděl, Bydlení, 1980, s. 46–54.
