Architekt Čeněk Mužík patří mezi úspěšné a velmi činorodé východočeské tvůrce 20. století, kteří se díky svému kreslířskému nadání, houževnatosti a svědomité práci dokázali vypracovat z dělnického původu až ke špičkovému školení a prestižním pracovním pozicím a v regionu po sobě zanechali řadu hodnotných architektonických realizací.
Narodil se 15. prosince 1906 v Morašicích u Litomyšle a měšťanskou školu navštěvoval v nedaleké Chocni, která se později stala jeho hlavním působištěm. Důležitou zkušeností se pro něj stala praxe u místního stavitele Josefa Nováka, kterou vykonával v letech 1921–1924 a díky které se naučil pracovat s plány i rozpočty staveb. Po absolutoriu jaroměřské stavební průmyslovky se dále učil u zednického mistra Františka Tošovského z Ústí nad Orlicí a u architektů Josefa Bednáře z Hlinska a Karla Řepy z Pardubic, kteří jej doporučili ke studiu na vysoké škole.
Roku 1930 tak Mužík nastoupil do ateliéru renomovaného architekta Otakara Novotného na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde setrval do roku 1935. Následně praktikoval u architektů Bedřicha Feuersteina, Josefa Karla Říhy, Karla Honzíka a Josefa Havlíčka, v jejichž ateliérech se seznámil s moderní avantgardní tvorbou a nejnovějšími trendy v architektuře, zejména s funkcionalismem. Pod jeho vlivem pak již jako samostatně působící choceňský architekt projektoval desítky staveb – soukromých i veřejných. Krátce také experimentoval s urbanisticko-architektonickou tvorbou, když v roce 1935 připravil nakonec nerealizovanou studii nové obytné čtvrti v Chocni podél pravého břehu Tiché Orlice, ovlivněnou anglickou teorií o zahradních městech i nedávno dokončenou vilovou kolonií Baba v Praze.
Z Mužíkovy architektonické kanceláře se po znárodnění v roce 1948 stalo samostatné středisko Stavoprojektu Hradec Králové, které vedl a v jehož gesci byla i výstavba v Litomyšli (např. sídliště Vertex – 04-810).
AŠ
1931–1932
Veřejná obchodní škola
T. G. Masaryka 1000, Choceň
1931–1932
Vila s ordinací Josefa a Anny Láskových
Bjarnata Krawce 998, Choceň
1932
Vlastní rodinný dům
Fügnerova 476, Choceň
1932–1933
Obytný dům s ordinací Jaroslava Koláře
Záměstí 151, Choceň
1932–1933
Rodinný dům Jana Lásky
Bjarnata Krawce 1003, Choceň
1933
Urnový háj Ekumenické společnosti Krematorium
Husova, Choceň
1933–1934
Rodinný dům Rudolfa a Marie Prchalových
Jiráskova 988, Choceň
1936–1937
Městský nájemní dům
Bjarnata Krawce 1064, Choceň
1937
Měšťanská škola
Cerekvice nad Loučnou 135
1939–1940
Obchodní a obytný dům manželů Lierových
Kollárova 1105, Choceň
1939–1940
Staňkovo sanatorium
Smetanova 1115, Choceň
1939–1940
Městské divadlo
Jiráskova 151, Police nad Metují
1947–1948
Administrativní budova čokoládovny Jitřenka
Resslova 13, Hradec Králové
1946–1953
Návrhy pro jednotlivé objekty sídliště Dukla
Pardubice
- Anna Svobodová, Vojtěch Vanický, Bohuslav Šmíd, Čeněk Mužík. Porovnání tvorby tří regionálních architektů. 1920–1940, bakalářská práce, Katedra dějin umění FF UP, Olomouc 2017.
- Noc kostelů, Husův sbor Litomyšl, http://www.nockostelu.cz/?pg=kost676 (vyhledáno 6. 6. 2017).
- Michaela Janečková, Pardubice-Dukla, in: Lucie Zadražilová – Rostislav Švácha – Eva Novotná – Karolína Jirkalová (eds.), Paneláci 1. Padesát sídlišť v českých zemích, Praha 2016, s. 98.
- Martin Boštík – Stanislav Vosyka, Vladyka z Bídy. Malíř a Litomyšlan Bohdan Kopecký, Litomyšl – Řevnice 2016, s. 23.
- Michal Kohout – Rostislav Švácha (eds.), Česká republika. Moderní Architektura / Čechy, Praha 2014, s. 509.
- Pavel Panoch (ed.), Slavné vily Pardubického kraje, Praha 2009.
- Jakub Potůček, Hradec Králové. Architektura a urbanismus. 1895–2009, Hradec Králové 2009, s. 112–113.
- Štěpán Bartoš – Pavel Panoch – Zdeněk Lukeš, Kaleidoskop tvarů. Století moderní architektury v Pardubickém kraji, Pardubice 2006.
