Významný český architekt, sklářský výtvarník a středoškolský pedagog Alois Metelák pocházel z Martinic u Proseče na Skutečsku. V letech 1913–1916 studoval malířství u profesorů Emila Dítěte, Arnošta Hofbauera a Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Ve studiích zde pokračoval i v následujících letech (1916–1920), kdy navštěvoval speciálku slovinského architekta Josipa Plečnika, autora prvorepublikových úprav Pražského hradu, jehož tvorba jej silně ovlivnila.
Po studiích Metelák krátce působil jako externí učitel nábytkového kreslení na Zemské odborné škole pro zpracování dřeva a kovů v Litomyšli. V této době (1920–1921) zde vytvořil návrhy dvou vynikajících nefigurativních děl pro Litomyšl a okolí – Pomník Jana Amose Komenského v Litomyšli (02-VP6) a Památník českým bratřím na Růžovém paloučku u Újezdce (V-05). Jejich zhotovení se ujali právě žáci odborné školy pod vedením profesora Karla Preise. Oba Metelákovy pomníky vynikají vytříbeným uměleckořemeslným pojetím, návrh objektu pro Růžový palouček schválil Josip Plečnik.
Přestože Alois Metelák v Litomyšli setrval pouze jeden školní rok, zdejší pobyt v něm dle jeho vlastních slov zanechal silné zážitky a poskytl mu zkušenosti pro další organizátorskou, pedagogickou i uměleckou činnost v Mladé Boleslavi (1921–1924) a v Železném Brodě (1924–1948), kde působil jako první ředitel Státní odborné školy sklářské. Za jeho éry škola mimořádně rozvinula svoji činnost a dala základ nové sklářské tvorbě na Železnobrodsku, které se stalo novým ohniskem uměleckého sklářství. Vlastní sklářské práce Meteláka, „průkopníka moderních uměleckých názorů ve sklářství“, vynikaly střídmými elegantními formami, jednoduchým brusem a potlačenou barevností.
Jako architekt se po počátečním experimentování se střídmým novoklasicismem přiklonil k puristickým a funkcionalistickým tendencím, jak je patrné z jeho četných projektů rodinných domů a vil z třicátých let při ulici Vlastimila Rady v Železném Brodě.
V letech 1948–1952 pak působil na Střední průmyslové škole klenotnické v Turnově.
Za svého života, zejména však ve dvacátých a třicátých letech 20. století, Alois Metelák podnikl celou řadu studijních cest do ciziny a účastnil se nejen tuzemských, ale i zahraničních výstav (samostatné výstavy se dočkal také v Litomyšli v roce 1969).
AŠ – SV
1920–1922
Vila Cecílie a Josefa Kusých
Vítězslava Nováka 200, Skuteč
1931
Vlastní vila
Vlastimila Rady 532, Železný Brod
1931–1932
Vila Františka Grindla
Vlastimila Rady 532, Železný Brod
1934
Vila Zdeňka Juny
Vlastimila Rady 560, Železný Brod
1937
Světelná sloupová stěna pro Světovou výstavu v Paříži
1939
Vila Milady a Josefa Noskových
Vlastimila Rady 568, Železný Brod
- Archiv NG Praha, fond Alois Metelák.
- SOkA Svitavy, fond AML, odd. III., karton č. 333.
- Antonín Langhamer, Alois Metelák: k 90. výročí jmenování ředitelem sklářské školy, (kat. výst.), Železný Brod 2015.
- Michal Kohout – Rostislav Švácha (eds.), Česká republika. Moderní Architektura / Čechy, Praha 2014, s. 508.
- Martin Boštík – Stanislav Vosyka – Jaromír Zemina, Václav Boštík (1913–2005). K stému výročí malířova narození, Řevnice – Litomyšl 2013, s. 157–158, 160, 171.
- PV [Pavel Vlček], heslo Metelák, Alois, in: Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 422.
-
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002 VIII, Man-Miž, Ostrava 2002, s. 245-246.
- AA [Alena Adlerová], heslo Metelák, Alois, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, A–M, Praha 1995.
- Neuveden, Architekt Alois Metelák – zasloužilý umělec, Zpravodaj Vlastivědného kroužku 4, Litomyšl 1969, č. 9–10 , s. 2–4.
- Antonín Langhamer, Alois Metelák: Životní dílo. Architektura, sklo, kresby, (kat. výst.), Jablonec nad Nisou 1967.
- Alena Adlerová, Alois Metelák: Sklo z let 1924–1963, (kat. výst.), Praha 1963.
