Václav Šilhavý byl jedním z nejaktivnějších litomyšlských stavitelů první třetiny 20. století, avšak jeho život i dílo jsou dosud takřka neznámé a neprobádané. Ačkoliv architektonická úroveň jeho staveb nepřesahuje regionální význam, četnost a prestiž získávaných zakázek svědčí o Šilhavého suverénní pozici mezi staviteli, kteří v dané době na Litomyšlsku působili.
V Litomyšli se usadil v roce 1902, stavitelskou koncesi získal 20. září 1907 a záhy začal projektovat stavby rozličné typologie, které však mnohdy nebyly realizovány – např. eklektický, avšak půdorysně zajímavý projekt litomyšlské synagogy z roku 1908. Mezi těmi, k jejichž výstavbě se přistoupilo, zmiňme malé, tradičně řešené rodinné domky při dnešní Sokolovské ulici (v blízkosti tehdy teprve plánované čtvrti „Husovka“ – 07-VP1), několik dělnických domků či návrh na stavbu tzv. Tietzova dvorce v Janově. Na přelomu první a druhé dekády 20. století se do jeho „projekčního repertoáru“ dostaly prestižní zakázky na výstavbu tří škol – v Dolním Újezdu (V-10), Osíku a Horním Újezdu-Krásňovsi.
Po první světové válce významných zakázek Šilhavému neubylo. Již v roce 1921 vypracoval svůj možná nejznámější projekt, totiž projekt Lidového domu v Litomyšli (06-392), jenž se stal první velkolepou veřejnou stavbou ve městě po vzniku Československa. V následujících dvou letech se chopil nejen návrhů výstavných „vilek“ na exponovaných parcelách v nově budované Masarykově čtvrti (04-610, 04-597), ale i přestavby evangelického kostela na Lánech (02-42). S další prací na sakrálním objektu se pak setkal ještě v roce 1926 v puristickém novorenesančním návrhu úprav kostela sv. Martina v Dolním Újezdu.
Stylově se Šilhavý pohyboval více méně stále v intencích historismu, především novorenesance, a dekorativismu. Jeho stavby z poválečného období částečně mají secesní ráz, to však nikoliv z hlediska architektury, nýbrž díky kvalitní štukové výzdobě, realizované zpravidla Suchardovým žákem Ludvíkem Vocelkou.
AW – SV
1910
Škola
Horní Újezd-Krásňoves
1910–1912
Újezdní měšťanská škola
Osík
1925
Rodinný dům manželů Agarových
Litomyšl
Anna Šubrtová, Moderní, ale ne radikální. Architektura a urbanismus Litomyšle první poloviny 20. století, Pomezí Čech, Moravy a Slezska, sv. 15, 2014, s. 183–286.
JH [Jiří Hilmera], heslo Šilhavý, Václav, in Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 641.