Stanislav Tobek

Pražský architekt Stanislav Tobek je jedním z méně známých žáků Josefa Gočára. Pocházel z rodiny „zakořeněné“ v Osíku u Litomyšle, která měla širší architektonickou tradici – v tomto oboru působil jak jeho otec Antonín, absolvent vídeňské akademie a pedagog na stavebních školách v Praze a Jaroměři, tak i bratranec František (mimo jiné autor osického hřbitova).

Stanislav Tobek studoval odbornou vyšší státní školu průmyslovou v Brně. Do speciálky Josefa Gočára na pražské Akademii výtvarných umění docházel v letech 1929–1932. Seznámil se zde s architekty Lvem Krčou a Jaroslavem Kinclem, s nimiž po krátké praxi v ateliéru Jaroslava Fragnera založil architektonickou kancelář. Jejich stavby se vyznačovaly vytříbenými funkcionalistickými formami, mnohdy inspirovanými zahraniční (německou) architekturou. Kancelář Kincl-Krča-Tobek se proslavila především vyvinutím typových rodinných domů z montované ocelové konstrukce z vítkovických železáren. Svůj „produkt“, který měl zrychlit výstavbu rodinných domů, si nechali patentovat, prezentovali jej v dobovém tisku (např. Pestrý týden), realizací však bylo poskrovnu (nejznámější jsou vily Josefa Železného v Jimramově a Maxmiliána Záveského v Dobřichovicích). Vysokou architektonickou úroveň měly také jejich sokolovny, zvlášť sokolovna v Domažlicích. Krátce před rozpuštěním kanceláře v roce 1938 projektovali působivou funkcionalistickou tribunu stadionu Vítkovického horního a hutního těžířstva, konstruovanou rovněž z ocelového skeletu.

V roce 1938 založil Tobek v Praze samostatný ateliér, žil v Nepomucké ulici v jedné sekci montovaného dvojdomu dle vlastního projektu. Zaměřoval se nejen na projekty pozemních staveb (rodinné a bytové domy, školy, sokolovny), ale i na regulace měst či návrhy reklam. Oproti přísně moderním návrhům v intencích „bílého funkcionalismu“ se na samostatné dráze občas vracel i k tradicionalističtějším formám (valbové střechy s mansardami, obklady z cihlových pásků, masivní pískovcové bosáže), které však vždy doplnil moderními prvky (především pásovými okny, rozsáhlými prosklenými partiemi atd.).

Padesátá léta přinesla Tobkovi nejen konec působení vlastního ateliéru (1950) a následné práce v průmyslovém stavebnictví, ale také několik let vězení na Pankráci. Spolu s dalšími významnými osobnostmi moderní české architektury, např. Jaroslavem Vaculíkem (s nímž mimochodem v roce 1956 Tobek založil „Ateliér 13“), Jiřím F. Kaislerem, Theodorem Pischem, Františkem Bäumeltem či Bedřichem Rozehnalem, zde byl držen z vykonstruovaných důvodů (údajné rozkrádání veřejného majetku), za funkcionalistickou minulost a „nevyhovující“ názory zastávající architektonický kosmopolitismus a modernistický formalismus atd. Vězněné architekty, ale i další inženýry a stavební techniky využil na přelomu padesátých a šedesátých let Ústřední výbor KSČ pro projekt tajného rekreačního střediska ve Vystrkově u Orlické přehrady, které mělo sloužit „pro oddech politiků a dalších funkcionářů ÚV KSČ, případně zahraničních hostů“. Přestože autoři projektů jednotlivých staveb v luxusním rezortu (hotel, domy stranických činovníků a vila prezidenta Antonína Novotného) nejsou s jistotou známí, Stanislav Tobek je mezi ně počítán, neboť v době projektování pankráckého „Basaprojektu“ byl ve vězení přítomen. Podle svědectví pamětníků se tehdy podílel také na projektu hokejového stadionu v Praze-Bubenči.

AW
 

1932–1933
Vila Jarmily Štěpničkové (se Lvem Krčou)
Na Vyhlídce 390, Dobřichovice-Brunšov

1933
Sokolovna (se Lvem Krčou)
Tyršova 403, Bystřice nad Pernštejnem

1933–1934
Letní dům Maxmiliána Záveského (se Lvem Krčou)
Na Vyhlídce ev. č. 394, Dobřichovice-Brunšov

1934
Rodinný dům (s Jaroslavem Kinclem a Lvem Krčou)
K Habrovce 675/8, Praha-Krč

1936
Sokolovna
Benešova 281, Domažlice (se Lvem Krčou)

1936–1937
Vila Josefa Železného (s Jaroslavem Kinclem a Lvem Krčou)
Dolní 257, Jimramov

1937
Rodinný dvojdům (s Jaroslavem Kinclem a Lvem Krčou)
Nepomucká 659/11–658/13, Praha-Košíře

1937–1939
Stadion Vítkovického horního a hutního těžířstva (s Jaroslavem Kinclem a Lvem Krčou)
Závodní, Ostrava-Vítkovice

1939–1940
Rodinný dům
Charlese de Gaulla 914/25, Praha-Bubeneč

1939–1941
Rodinný dům
E. Beneše 128/11, Říčany-Radošovice