V 19. století Litomyšl minuly hlavní železniční trati, což jí zasadilo ránu, jejíž osudnost se ukázala teprve potomkům. Město se ocitlo na periferii, tradiční podniky zde nepřerostly v moderní továrny a i architektura nových staveb zůstávala pozadu za aktuálními stylovými trendy – secesí a modernou. Město postrádalo moderní regulační plán, který by zabránil kvapné výstavbě v sousedství historického jádra, problematické z hlediska památkové péče. Teprve krátce před válkou se Litomyšl dočkala kvalitního plánu od Jaroslava Pantoflíčka a Vladimíra Zákrejse, kteří dali obrys budoucí nové čtvrti a propojili ji s centrem žulovým schodištěm.

AŠ