Trojdomí č. p. 102–104 v horní části Gottwaldova (dnes Smetanova) náměstí se počátkem šedesátých let 20. století nacházelo ve zcela havarijním stavu, k němuž přispívala i silná automobilová doprava na náměstí ohrožující statiku celého bloku. K rekonstrukci, která se po řadu let odkládala pro údajný nedostatek projekční a stavební kapacity i nedostatek finančních prostředků, se přistoupilo až roku 1967, tedy krátce poté, kdy bylo historické centrum Litomyšle prohlášeno teprve jako desáté v celém státě za památkovou rezervaci (1965). Zdařilý a památkově citlivý projekt, který neporušil historické prostředí a přitom domy přizpůsobil moderním požadavkům, vypracoval pražský architekt Josef Habětín ze Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů.
Nové dispoziční řešení situovalo do přízemí prodejnu a výstavní síň Květeny s prodejnou akvaristiky, ostatní části domů měly soustředit výhradně prostory pro bydlení (vzniklo až sedmnáct nových bytů včetně svobodáren). O vysoké úrovni návrhu svědčí především maximální využití obestavěného prostoru, kultura bydlení i prodeje a celkové architektonicko-urbanistické řešení, které zvýraznilo památkové hodnoty upravovaných objektů.
Hlavní dominantou se stala výstavní květinová síň, navržená Františkem Trmačem, dokomponovaná uměleckými díly (např. keramickými reliéfy od Lydie Hladíkové, Děvany Mírové a Marie Rychlíkové či dřevěnými stěnami od Oty Sukupa), v níž se hlavní prodejní artikl – květiny – stal zároveň exponátem. Velkých změn doznal zadní trakt určený kvůli špatnému stavu ke kompletní asanaci. Postranní dvorní křídlo domu s arkádami obdrželo zasklení parteru, v němž se nacházel skleník a vazárna. Do prostoru dvora, jenž se proměnil pro výstavní, příležitostně prodejní využití, vytvořil akademický sochař František Janda sochu Žena – květ osazenou nad vodní plochou.
AŠ
