Nárožní dvoupatrová budova spořitelny na exponované parcele proti radniční věži vznikla v roce 1926 přestavbou původního historizujícího objektu podle projektu pražského architekta Josefa Maříka. Hladkou fasádu architekt rozčlenil masivními profilovanými římsami a v úrovni prvního patra oživil nadokenními půlválcovými ornamenty. Prostor mezi okny druhého patra pak místy vyplnil mělkými pilastry s konkávně vyhloubenými hlavicemi, jež tvoří jakoby negativ zmíněných půlválců. Tyto oblé ornamenty – byť značně schematické – prozrazují inspiraci tvarově bohatým tzv. národním stylem, který se měl stát oficiálním výtvarným stylem mladého Československa a s oblibou byl uplatňován pro budovy veřejných institucí. Část veřejnosti, laické i odborné, však tuto modernistickou fasádu nepovažovala za vhodnou do historického prostředí; např. jeden nejmenovaný umělec napsal: „… Budova sama o sobě jistě pěkná, ale pro předměstí. Někam ke gymnasiu. Na náměstí, pod ,rytíře' a proti staré radnici se naprosto nehodí. Řekl bych, že to navrhoval architekt, který Litomyšle ani nezná, ale nejen to, který v Litomyšli vůbec ani nebyl. Každého cizince to zaráží, a lituje, jak nechutně mu byl zkažen dojem celkového starého rázu. Je to pěst na oko…“
Atiku domu korunují od roku 1927 alegorické sochy symbolizující Píli, Čas a Spořivost od Václava Macha (směrem do náměstí) a Průmysl a Orba od Karla Pokorného (směrem do Špitálské ulice). Na fasádě jsou osazeny také pamětní desky osobností spjatých s tímto místem – deska s bustou Terézy Novákové od Jiřiny Šimsové-Pfeifrové (1928) a deska literárního historika Jana Voborníka od Josefa Šejnosta (1935).
Značná pozornost byla věnována výtvarnému řešení interiéru, zejména hlavní dvorany, jež měla působit noblesně, zároveň však přívětivě a vlídně. Převýšený prostor přirozeně osvětluje rozměrný modernistický světlík a v úrovni prvního patra lemuje úzký ochoz, díky čemuž hala působí odlehčeným vzdušným dojmem. Stěny pokrývají desky z mléčného skla, zatímco pilíře vedoucí k přepážkám získaly mramorový obklad. Celek pak dotvářejí originálně komponovaná světla, kování na dveřích, nápisy ad. Nejvýraznějším výtvarným prvkem v prostoru se ale roku 1935 stala alegorická nástěnná malba Litomyšlsko od Františka Ropka. Autor do středu kompozice umístil řeku Loučnou a doplnil ji významnými litomyšlskými stavbami a postavami personifikujícími hudbu, literaturu a úrodu. Řada zmíněných prvků se v interiéru dochovala dodnes, a to včetně nástěnné malby, jež prošla v roce 1995 restaurováním.
AŠ – LB
