Když si v roce 1994 Václav Havel vybral litomyšlský zámek jako místo setkání sedmi středoevropských prezidentů, asi netušil, že tím zvedne zájem o zchátralý pivovar naproti. Záměr soukromé firmy vybudovat zde luxusní hotel podle projektu Viktora Rudiše byl zamítnut a bylo rozhodnuto, že pivovar bude využívat Evropská aliance YMCA. Ta zde vytvořila školící centrum s ubytováním. Tehdejší starosta Litomyšle Miroslav Brýdl pověřil rekonstrukcí architekta Josefa Pleskota, jehož nerealizovaný návrh obchodního domu Senquar na náměstí (01-71) z roku 1993 ho oslovil. První etapa rekonstrukce (2004–2006), které předcházely vnější opravy objektu, se týkala prostorů západně od průchodu skrze pivovar; během druhé etapy (2011–2014) byly opraveny zbývající prostory ve východní části.
Na podobě pivovaru se podepsalo několik historických dob, a tak vyžadovala jeho rekonstrukce promyšlený památkový přístup. Pivovar byl založen v renesanci a při jeho stavbě bylo částečně využito zdivo gotické kapituly. Barokní architekt František Maxmilián Kaňka z pivovaru učinil důstojný protipól zámku a zapojil ho urbanisticky do okolí. Pivovar byl orámován mansardovými střechami, získal novou monumentální fasádu obracející se do prostoru předzámčí a byl skrze něj proražen průchod navazující osově na hlavní zámeckou bránu. V průběhu 19. století byla původní renesančně-barokní koncepce znejasněna řadou utilitárních přístaveb.
Zatímco Mojmír Horyna, uznávaný odborník na barokní architekturu, navrhoval v osmdesátých letech 20. století obnovení původní renesančně-barokní podoby (i za cenu odstranění pozdějších zásahů), Josef Pleskot považoval všechny dochované historické konstrukce za rovnocenné. S památkovým konzultantem Petrem Štoncnerem se Pleskot dohodl, že všechny novodobé prvky použité v interiéru budou svou formou přiznávat dobu vzniku. Realizované úpravy nejsou tak výrazné jako některé z prvotních Pleskotových nápadů (např. skleněný komín odkazující k původní industriální funkci nebo vstupní dveře s obrazem Krista od Jana Merty), ale zdařile evokují atmosféru industriální stavby.
Pivovar nabízí ubytování dvou cenových kategorií – hostel a hotel. Z památkového hlediska bylo inovativně řešeno osvětlení podkrovních hostelových pokojů. Okna v podobě úzkých štěrbin jsou skryta pod mírně nadzvednutou krytinou, a tak nemusela být silueta střechy narušena novodobými vikýři. Okenní otvory jsou nenápadné a nejsou ani zasklené, protože krovy byly pokryty průsvitnými foliemi z polykarbonátu. V interiéru byl krov ponechán viditelný, čímž získaly hostelové pokoje utilitární charakter. Ten umocňují i další prvky jako nábytek ze surového dřeva nebo kovové mřížové můstky zpřístupňující horní pokoje. Hotelové ubytování je velkorysejší a nabízí k dispozici prosvětlené mezonetové pokoje a pokoje s výhledem do zámeckých arkád. V přízemí pivovaru je umístěna recepce a školící centrum. Komunikační uzel představuje dvůr se sochou Čestmír od Olbrama Zoubka, do něhož Pleskot vložil subtilní kovové schodiště připomínající utilitární vybavení v továrně. Surovou krásu neomítnuté zdi zdůraznil spárováním a ponechal na ní viditelné stopy po původních konstrukcích.
V rekonstruovaném pivovaru se dochované historické vrstvy navzájem proplétají do malebně působícího celku a viditelné stopy stáří vyvolávají v divákovi nejasný pocit plynutí času. Zatímco romantici se v 19. století obdivovali krásám středověkých ruin, lidé 21. století zažívají obdobné pocity v troskách industriálních staveb. AP ateliéru se povedlo dát pivovaru nové využití, aniž by však setřel jeho „romantický“ pel industriální stavby.
EK
