Ještě po polovině 20. století se budova kočárovny nacházela v historizující podobě z roku 1874, kdy byl původní klasicistní objekt snížen, získal sedlovou střechu a fasádu v duchu soudobé industriální (železniční) architektury. Nevyhovující zchátralý stav si v šedesátých letech vyžádal vypracování projektu rekonstrukce pro výstavní účely. Úkol byl svěřen Státnímu ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze pod vedením architekta Josefa Habětína. Kočárovně mělo být navráceno plnohodnotné patro s obdélnými okny a valbovou střechou, o něž přišla při zmíněné přestavbě z 19. století.
Roku 1969 však došlo ke změně projektanta i využití a vzhledu budovy. Realizační projekt zpracoval František Čurda z Krajského zařízení pro obnovu a údržbu památek Náchod. Projekt sice vyšel z předchozího elaborátu, ale nové určení pro centrálu okresního archivu si v patře vynutilo zřízení kancelářských prostor včetně badatelny a knihovny. Razantně byla přetvořena zejména jižní část objektu s novým schodištěm, výtahem, sociálním zázemím a dokonce trafostanicí. Na průčelí se změny projevily zejména uplatněním sdružených oken v patře.
V tomto stavu – necitlivém vůči původní památce – objekt přetrval do roku 2011, kdy byla zahájena jeho rekonstrukce v rámci programu Revitalizace zámeckého návrší. Projekt, který vypracoval pražský ateliér HŠH architekti, představoval skutečnou výzvu, neboť vzhledem k nehodnotným stavebním zásahům z předešlé přestavby bylo možné provést v interiéru poměrně razantní změny (s podmínkou zachování původních historických konstrukcí). Autoři v celém objektu odstranili dodatečně vložené příčky i novodobé schodiště. Přízemí, kde kdysi stávaly kočáry, upravili pro provoz cafeterie; její bar, sezení a nezbytné sociální zázemí pojednali formou vložených, osobitě tvarovaných hmot z průsvitného laminátu užitého i u jejich projektu jízdárny (01-133b). Dřevěná vrata v arkádách nahradily posuvné skleněné „stěny“, při jejichž plném rozevření může kavárna „expandovat“ i do prostoru nádvoří. Přízemí s prvním patrem propojilo jednoramenné schodiště „ukryté“ v úzkém kvádrovém objemu z laminátu.
Poměrně velkých změn doznal také exteriér; architekti zkorigovali tvar novodobé římsy, která deformovala hmotu celého objektu, a nepatrně tak snížili celkovou výšku stavby; fasádu „očistili“ odstraněním nepůvodních dekorativních říms a barevně scelili světlým vápenným štukem, aby korespondovala se sousedními hospodářskými budovami.
AŠ
