Jednopatrový, původem renesanční dům č. p. 37 s eklektickým průčelím z roku 1899 patřil počátkem 20. století ke stylově „nejmodernějším“ stavbám ve městě. Zatímco řada budov stavěných v následujícím desetiletí ještě uplatňovala novorenesanční sloh (02-22, 04-527), zvlněná atika, půlkruhové dělené okno ve štítě i plastické ornamenty na fasádě tohoto objektu se vzdor určité těžkopádnosti již přibližovaly aktuální secesi. V jejím stylu roku 1909 navrhl místní stavitel Antonín Beba také adaptaci přízemí pro provoz kavárny.
Zchátralý stav průčelí domu si po revoluci vyžádal kompletní rekonstrukci, kterou město Litomyšl roku 1997 svěřilo pražskému architektovi Mikuláši Hulcovi – architektovi silně zainteresovanému v oblasti památkové péče a restaurování, jenž stál u zrodu litomyšlského Institutu restaurování a konzervačních technik a v dané době už ve městě realizoval rekonstrukci Portmonea (03-73) i úpravy areálu restaurátorské školy (03-3).
Hulec vypracoval podrobné, velmi citlivé architektonické řešení portálu prodejny a vstupních dveří i návrh barevnosti průčelí, v němž se rozhodl sjednotit barvu omítek a štukových prvků ve zlatě okrových tónech čistého vápna užívaného pro památkové účely. Veškeré kamenné články na fasádě byly konzervovány, případně restaurovány a ponechány v přírodní úpravě. Výrazným prvkem se stala předsazená dřevěná výloha prodejny, doplněná o partie leštěného mosazného oplechování a natřená na zeleno, aby odpovídala starým portálům či výlohám domů v okolí; průjezdové dveře z borovice byly naproti tomu ponechány v přírodní podobě, aby výloze opticky nekonkurovaly. Ve své době se tak jednalo o jednu z nejvzornějších památkových obnov.
Během rekonstrukce doznalo změn i vnitřní uspořádání domu, které až na výjimku prodejny v parteru soustředilo ve všech nadzemních podlažích i v podkroví byty. V nedávné době proběhla také rekonstrukce zadního a dvorního traktu, jenž byl opatřen novým balkonem.
AŠ
