Raně barokní piaristická kolej, která se jako jediná z komplexu piaristických budov na zámeckém návrší zachovala v relativně autentické podobě z doby svého vzniku v roce 1643, sloužila od poloviny 20. století (po zatčení jejího posledního rektora, Františka Ambrože Stříteského, a následné likvidaci mužských řeholních řádů v roce 1950) jako internát pro studentky místní pedagogické školy.
Kompletní rekonstrukce se chátrající objekt, který od roku 2003 využívá Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, dočkal v letech 2011–2015 v rámci programu Revitalizace zámeckého návrší. Pro potřeby výuky a ubytování až dvaceti šesti studentů, ale i pro ceremoniální akce pořádané městem, byl komplex citlivě revitalizován a rozšířen přístavbou na nároží ulic Jiráskovy a Zámecké podle projektu brněnské Architektonické kanceláře Burian – Křivinka. V zadání byla doporučena vzájemná součinnost koleje a sousedícího kostela Nalezení sv. Kříže (01-8a). Právě z tohoto důvodu došlo k oddělení provozu školy od provozu pro veřejnost.
V historické budově se nové architektonické vstupy projevily spíše jen nenápadně, bez „didaktických kontrastů starého a nového“, a byly pojednány v tradičních materiálech, především ve dřevě (např. schodiště, sociální zázemí). Památkové obnovy interiérů se chopili restaurátoři z pardubické univerzity, kteří spolu se studenty konzervovali či restaurovali nástěnné malby nejen v místnostech pro výuku, ale i v unikátní tzv. Očistcové kapli propojující ambit s kostelem Nalezení sv. Kříže.
Podobně jako v případě revitalizace budovy muzea (01-9), musel být kvůli archeologickým nálezům (pozůstatky středověkého a novověkého osídlení tzv. Kostkova města) přepracován i projekt nové nárožní přístavby, což pozastavilo stavební práce téměř na rok. V konečném řešení architekti dvoupodlažní novostavbu s malým pavilonem v podkroví částečně zapustili pod úroveň terénu a zpřístupnili po několika betonových stupních s vloženými kovovými schody, ale i bezbariérově nakloněnou rovinou. Objekt respektuje původní stavební čáru i stávající výšku sousedních říms. Kultivovaně tak dotváří důležitý urbanistický prostor předzámčí soudobou architekturou. Kubus přístavby s fasádou z odhaleného cihlového zdiva se do ulice otvírá bohatými prosklenými plochami místy doplněnými zvýrazněnými příčkami menších oken, která dodávají moderní minimalistické fasádě rytmus tradičnějšího domu. V prvním – zapuštěném – podlaží se nachází Nová městská síň, využívaná pro svatební obřady, ale i další společenské a vzdělávací akce. Její interiér zdobí socha Arnolda Bartůňka Venuše v linii lásky. Druhé podlaží je vyhrazeno pro fakultní knihovnu, která díky zmíněnému velkorysému prosklení poskytuje unikátní pohled přímo na budovu protějšího renesančního zámku. Architekti také zpřístupnili historický koridor mezi novou přístavbou a barokní kolejí, a propojili tak prostor předzámčí s Klášterními zahradami (01-VP11).
IL – AW
