Při rekonstrukci historické budovy Regionálního muzea – původně piaristického gymnázia z první poloviny 18. století – musel její autor Josef Pleskot radikálně změnit svůj projekt, protože v průběhu archeologického průzkumu v roce 2013 byly v blízkosti muzea nalezeny cenné pozůstatky staveb datované do 14.–17. století (torza cesty, brány, hradby a měšťanského domu). Vykopávky nám dávají přibližnou představu, jak v těchto místech vypadalo tzv. Nové město, které bylo založeno krátce před rokem 1490 a které pro své reformační „podhoubí“ zaniklo v průběhu třicetileté války.
V původní studii z roku 2007 byl vstup do muzea umístěn do nenápadné podlouhlé blokové přístavby, která byla směrem ke kostelu zčásti zapuštěna do země. Přístavba vytvářela před severní stranou muzea důstojnou a zároveň decentní platformu, která důvtipně kombinovala několik možných přístupů do muzea (bezbariérový přístup z Jiráskovy ulice, přístup po schodech směrem od kostela a klasický vstup po povrchu platformy skrze původní dveře). V místech zamýšlené vstupní platformy však byly v roce 2013 nalezeny již zmiňované archeologické vykopávky. Ty byly ve finálním projektu umístěny do podzemní železobetonové stavby, která mírně vyčnívá nad povrch, ale je spojena s Jiráskovou ulicí souvislou dlažbou.
Hlavní, reprezentativní vstup byl umístěn do novostavby, která zabrala původní muzejní předzahrádku. Novostavba z ocelové konstrukce v podobě nepravidelného jehlanu je od historické budovy mírně odsazena, takže mezi nimi vzniká úzký průchod, který umožňuje vstup do muzea z Mariánské ulice a který svou podobou připomíná „myší díry“ v historických městech.
Před západní fasádou muzea vytvořil Pleskot široké schodiště, které v sobě spojuje několik funkcí. Jeho horní plocha je využívána pro potřeby muzejní kavárny a zároveň umožňuje přístup do muzea. Současně však slouží jako veřejný prostor – na schodech se mohou posadit i kolemjdoucí, kteří na návštěvu muzea nepomýšlí.
Josef Pleskot využil polohy stavby na hraně srázu k tvorbě působivých pohledů založených na kontrastech světla a stínu. Vstupní novostavba má skromné rozměry, ale vevnitř působí monumentálním dojmem, a to díky výhledu skrze prosklenou stěnu, který oživuje jinak ztemnělý prostor. V prostoru archeologických vykopávek zase Pleskot pracoval s atmosférou šera, v němž svítí trojúhelníkový tvar okna umístěného v dlažbě před muzeem. Dvě schodiště, která napříč protínají muzeum jako klesající světelné tunely, zase nabízejí působivé průhledy do prostoru před západní fasádou.
Zatímco při navrhování obchodního domu Senquar na náměstí v Litomyšli (01-71) došel Pleskot k závěru, že památkářská doporučení a požadovaná funkce objektu stojí do značné míry proti sobě, při práci na projektu Regionálního muzea o dvacet let později se mu povedlo uchopit omezení daná památkovou péčí tvůrčím způsobem.
EK
