V úzce vymezeném areálu zámeckého návrší se během staletí střídaly stavby světské i církevní moci. Kostel sv. Klimenta a bazilika Panny Marie nepřečkaly husitské války a z převážně bratrského Nového města založeného roku 1490 zbyla pouze pozdně gotická Červená věž. Do dnešních dnů přetrvaly renesanční stavby zámku a pivovaru, které byly v baroku doplněny zámeckou jízdárnou, piaristickou kolejí, školou a kostelem. Z ruky barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky vzešla jednoduchá a monumentální fasáda pivovaru, která dnes vítá návštěvníka vstupujícího do prostoru předzámčí. Nejvýraznější dominantou předzámčí je však nepochybně barokní novostavba piaristického kostela Nalezení sv. Kříže podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho, jejíž vytočené věže dotvářejí siluetu města Litomyšl.
Do tohoto bohatého historického kontextu vstupuje v roce 2013 v rámci celkové revitalizace zámeckého návrší ateliér Josefa Pleskota s cílem vytvořit důstojnou úpravu ploch před zámeckým areálem. Jedná se o úpravu dlažby v prostoru mezi zámeckou zahradou, pivovarem, kostelem Nalezení sv. Kříže a Regionálním muzeem. Součástí projektu byla také úprava Jiráskovy ulice, která prochází prostorem předzámčí a přilehlého parku. Současný architekt se ocitá díky existenci památkové ochrany ve složité situaci – musí zachovat z předešlé doby co nejvíce, ale současně vtisknout svému výtvoru novodobý ráz, což někdy vede k téměř „schizofrenním“ situacím vyžadujícím dobře promyšlený přístup. Architekt Josef Pleskot zvolil při úpravě předzámčí cestu ukázněné pokory – jeho úpravy jsou téměř neviditelné a působí, jako by zde byly odjakživa. Zdá se, jako kdyby se v prostoru předzámčí téměř nic nezměnilo, přesto zde došlo k mnoha zásadním úpravám.
Předně byl prostor celého předzámčí scelen jednotnou dlažbou, obrubníky mezi silnicí pro auta a chodníky pro pěší byly zrušeny. Pouze kovové prvky v dlažbě vyznačují místa pro parkování a ukazují, kudy vede silnice. Z prostoru Jiráskovy ulice tak bylo vytvořeno náměstí, kterým mohou projet auta, ale nijak přitom nenarušují jeho výtvarnou koncepci. Dlažba přechází před Regionální muzeum plynule do mírného „kopce“, v jehož jádru se skrývají archeologické vykopávky. Blízko vstupu do muzea byla vytvořena dřevěná studna, v jejíž klidné hladině lícující s okrajem kádě se zrcadlí piaristický chrám. V parku byly nově vytvořeny betonové pěšiny, které umožňují vstoupit do prostoru předzámčí z různých míst a logicky navazují na již stávající úpravy (např. na romanticky koncipovanou kašnu „Na Máchadle“).
Pověřit úpravami předzámčí architekta Pleskota, podle jehož návrhu se v prostou zámeckého návrší současně rekonstruovalo Regionální muzeum (01-9) a druhá část zámeckého pivovaru (01-133a), se zde vyloženě vyplatilo – Pleskotovy úpravy organicky navazují na původní situaci, a vytváří tak „neviditelný rám“, v jehož objetí vynikají historické budovy ve své důstojné monumentálnosti. Dříve zanedbané prostranství bylo slovy Josefa Pleskota „povýšeno na náměstí, neboť nové společenské poslání okolních budov si to vyžaduje“.
EK
