Prostor dnešních Klášterních zahrad, který původně náležel zčásti k piaristické koleji, zčásti byl využíván jako katolický i protestantský hřbitov, se až do násilného konce piaristů v Litomyšli na počátku padesátých let 20. století nacházel v dobrém, udržovaném stavu. Poté následoval velký úpadek; zahrady zpustly a nebyly přístupné, uvažovalo se dokonce o jejich zastavění budovou jeslí. Až po roce 1989 se oživila myšlenka na jejich zpřístupnění, a to v podobě soudobě pojatého městského parku či zahrady, tedy bez ambice obnovit původní stav.
Město Litomyšl v roce 1997 vypsalo architektonickou soutěž, která byla obeslána dvaadvaceti návrhy. Porota z nich vybrala projekt architekta Radko Květa a Ateliéru zahradní a krajinářské architektury Zdeňka Sendlera a Václava Babky. V jejich podání prostor získal charakter „slavnostního promenádního parku“.
Konceptem návrhu se stalo motto „Zahrada-divadlo, divadlo-zahrada“; autoři prostor vnímali jako jeviště s kulisami utvořenými architekturou in situ: dvěma chrámy po stranách scény a novodobou zástavbou z 20. století na pozadí. Geometrická kompozice zahrady sestává z volných ploch trávníků, jež jsou doplněny stromy, květinovými záhony a kamennými zídkami různé výšky. Celek dotváří vodní plocha se skupinovou plastikou od Olbrama Zoubka. Vyvýšenou východní část areálu korunuje vzdušný altán a sousoší Jasana Zoubka, Olbramova syna, s názvem Šik. Proměnou prošel také objekt bývalé kočárovny určený pro občerstvení.
Z hlediska širších vztahů je největším přínosem projektu logická síť komunikací a vstupů do parku, která navozuje nové prostorové vztahy: umožňuje propojení zahrad se zámeckým areálem i „podzámčím“ díky novým vstupům u piaristické koleje a u proboštského kostela. Kultivována později byla i Zámecká ulice, která získala novou lipovou alej.
AŠ
