Období první republiky přineslo Litomyšli vznik hned několika pozoruhodných sochařských prací a pomníků – mezi nimi i pomník zdejšího nejznámějšího rodáka, hudebního skladatele Bedřicha Smetany, odhalený 22. června 1924 u příležitosti oslav 100. výročí jeho narození.
Zakázku na vytvoření díla zadal stavebník Janu Štursovi ve spolupráci s architektem Pavlem Janákem bez soutěže. Umělci zpočátku obtížně hledali vhodné umístění, uvažovali o zámecké zahradě, Hoře olivetské, nádvoří zámku či o dnešním Komenského náměstí. Nakonec zvolili prostranství v dolní části dnešního Smetanova náměstí, nutno však dodat, že v letech 1948–1959 se objevily snahy o přemístění pomníku na horní část tohoto náměstí před dům č. p. 61, který kdysi patřil rodičům komponisty, nebo na první zámecké nádvoří.
Jan Štursa na soše, která se stala jeho poslední dokončenou pomníkovou zakázkou, pracoval od roku 1923, kdy na základě fotografií vytvořil několik studií Smetanovy hlavy s překvapivě hladce pojednaným povrchem, odkazujícím k realismu jeho učitele Josefa Václava Myslbeka. Ačkoliv podle dochovaných kresebných náčrtků Štursa původně plánoval skupinový pomník, vytvořil nakonec podivuhodně prosté dílo civilistního charakteru, typického pro dvacátá léta. Soustředil se na kontrapost stojící bronzové figury oděné v elegantní občanský šat, jejíž mírné naklonění značí naslouchání vnitřnímu hlasu a niterným tónům. V pravici postava drží rozvíjející se svitek notového papíru, na němž je vepsán motiv osudu z kvarteta Z mého života.
Pavel Janák se na pomníku autorsky podílel návrhem soklu. Koncipoval jej jako drobný štíhlý pilíř, složený ze čtyř různě vysokých a různě širokých kvádrů se zaoblenými hranami. Sokl svou „malebnou“ siluetou ještě částečně koresponduje s Janákovým rukopisem první poloviny dvacátých let, kdy architekt tvoří výlučně v intencích tvarově bohatého tzv. národního slohu; svou elegancí, střídmostí a také abstrakcí vyjádření však předznamenává postupný přechod Janákovy tvorby od dekorativismu k funkcionalismu.
AŠ
