Máchadlo v intimním zákoutí pod úpatím tzv. Židovského kopce vzniklo patrně v 18. století a díky místnímu kupci a muzejníkovi Quidonovi Šimkovi vešlo ve známost také pod názvem „Kašinka u Panenky Marie“ podle studánky s vyobrazením Madony, která je jeho součástí. Příjemné prostředí, osazené lavičkami pod korunami kaštanů, se těšilo velké oblibě a mělo takřka „lázeňský“ charakter. Původní funkce máchadla se postupně začala měnit na okrasný vodní prvek. Dílčí úpravy místo doznalo v roce 1941, kdy místní stavitel František Vlach upravil tvar nádrže.
Zásadní proměnou prošel prostor po roce 2005, kdy spoluautor rozsáhlých úprav veřejných prostranství ve městě (01-VP4, 01-VP5, 02-VP1), architekt Aleš Burian, vypracoval projekt na jeho rekonstrukci. Mimo zajištění dvou vodních pramenů a osazení dřevěného „mola“ po obvodu podsvětlené vodní plochy projekt zahrnoval také předláždění ulic Mariánská a Na Máchadle, ale i restaurátorské práce na Kašince Panny Marie, kterou obnovili studenti místního Institutu restaurování a konzervačních technik – dnes Fakulty restaurování Univerzity Pardubice (03-3).
Obnovené máchadlo je dnes jediným vodním prvkem v historickém jádru města, mimo zámecké návrší.
AŠ
