Architekt-památkář Lubomír Reml ve směrném územním plánu města z roku 1967 stanovil, že plánovaná nová zástavba sídliště na Bernardce má mimo obytnou část pojmout také budovu občanské vybavenosti – obchodního střediska (se zřízením jeslí ani mateřské školy Reml nepočítal, děti měly navštěvovat zařízení na „starém“ sídlišti Vertex nad gymnáziem).
Autoři prvního návrhu areálu sídliště, pražští architekti Ivo Loos a Jindřich Malátek, pro objekt obchodního střediska vytvořili citlivý projekt odrážející jejich zálibu ve skulpturalismu. Přízemní podsklepené obchodní středisko situovali do východní části Smetanova (dnes Komenského) náměstí tak, aby nezastiňovalo pohled na střední osu průčelí dívčí školy s věžicí. Objekt uspořádali „atriově“, aby vnitřní dvůr určený pro manipulaci se zbožím a obaly zůstal skrytý zrakům veřejnosti. Křehkou subtilní fasádu s hliníkovými rámy, kterou měly rytmizovat skleněné výkladce komorního měřítka, kontrastně doplňovaly surové betonové překlady, nad nimiž se vypínaly dva skulpturálně tvarované chladicí agregáty, ponechané ve své technické formě. V přízemní části se mimo obchodů počítalo i se zřízením prostorů pro služby, např. pro jídelnu.
K realizaci Loosova a Malátkova návrhu střediska se však stejně jako v případě sídliště (02-1048) a hotelu (02-1053) nakonec nepřistoupilo, neboť dle úřadů by se výstavba nevyplatila. Nové řešení budovy, které vypracoval v roce 1976 Ferdinand Trkal z choceňské pobočky Stavoprojektu Hradec Králové, sice uzavřelo prostor náměstí, nelze však v jeho případě hovořit o ničem víc než standardní typové produkci. Na rozdíl od předchozího projektu stavba špatně reaguje na okolní prostranství, zejména kvůli tomu, že technické zázemí nebylo zapuštěno do suterénu a zůstalo v úrovni parteru, což si vynutilo vyvýšení podlaží s obchody, přístupné pouze rampou a třemi schodišti. Příznivě nepůsobí ani zadní fasáda obracející se do obytné části sídliště, která slouží zásobování.
Stavbu se nicméně podařilo alespoň částečně „humanizovat“ díky osazení velkorysé mozaiky v průčelí do Havlíčkovy ulice. Stavební zákon totiž ukládal, že až 4 % z rozpočtu každé státní stavby mají jít na uměleckou výzdobu. Mozaiku s názvem Řeka květů vytvořila akademická malířka a grafička Ludmila Jandová, která žila a tvořila v nedalekém Osíku. Budovu střediska dílo ozdobilo v roce 1978 a při svých rozměrech 450 × 1800 cm je autorčinou největší mozaikou. Křehkou kompozici člení říční vlny a barevné květiny, nad nimiž se vznáší hejno ptáků. K takovýmto neutrálním motivům se stylizovanými náměty z oblasti flóry a fauny se při výzdobě veřejných prostranství umělci v období normalizace obraceli velmi často, aby se vyhnuli zpracování politických témat.
AŠ
