Litomyšl jako významné centrum turistického ruchu dlouhodobě postrádala ubytovací a restaurační zařízení s větší kapacitou. Problém měla vyřešit stavba nového hotelu situovaná směrným plánem z roku 1967 do prostoru zamýšleného sídliště „Smutný most“ na Bernardce.
Původní projekt celého areálu sídliště, jehož součást tvořilo mimo obytnou část a hotel rovněž obchodní středisko (02-1052), zhotovili roku 1971 pražští architekti Ivo Loos a Jindřich Malátek. Ve snaze nenarušit historické panorama města ani jeho půdorysnou rytmiku navrhli hotel do prostoru při vjezdu do Havlíčkovy ulice od Smutného mostu (v místech někdejšího závodu Botana), a to jako objekt ve tvaru tříramenné hvězdice, bohatě členěný a pouze dvoupatrový. Obvodový plášť zavěšený na ocelové konstrukci měl sestávat ze skla a hliníku, aby budova působila křehce a subtilně a lépe splynula s okolním prostředím. Její přirozené propojení s veřejným prostorem architekti podpořili návrhem „platformy“, přístupné po třech stupních po obvodu celého objektu, a rozměrných teras obracejících se k řece Loučné. Při hlavním vstupu do hotelu z Havlíčkovy ulice se počítalo s umístěním sochařského díla. Mimo tradiční jedno- a dvoulůžkové pokoje projekt zahrnoval i apartmány a byt pro ředitele. V přízemí byly vyhrazeny prostory pro restauraci, kavárnu, cukrárnu, ale i pro veřejné služby (holič, prodejna květin).
Realizaci projektu však stejně jako v případě sídliště a obchodního střediska přerušil zákrok Krajského investorského útvaru a Městského národního výboru v Litomyšli, které nekompromisně požadovaly zvýšit celkovou kapacitu plánované výstavby. Vypracování nového projektu bylo v roce 1978 zadáno Josefu Opatřilovi ze Státního projektového ústavu obchodu v Brně. Aby stavba splnila požadavky úřadů, navrhl architekt šestipodlažní objekt s předsunutou přízemní podnoží, který odpovídal standardní dobové architektonické produkci i omezeným finančním a technickým možnostem (provedení stavby, jež řídil Josef Šmolík, zásadně komplikovalo vlhké podloží). Při příjezdu od Hradce Králové hotel bohužel znemožnil výhled na panorama města.
Oproti konvenčně řešenému exteriéru, jenž měl původně hnědo-béžovou barevnost, stojí za pozornost umělecká výzdoba a vybavení interiéru, zejména společných prostor v přízemí. Restauraci zdobí rozměrný skleněný obraz od uměleckého skláře Ivana Kolmana z roku 1984 s abstraktními broušenými a pískovanými motivy na červeném pozadí. Místnost osvětlují originálně komponované lustry vsazené do dřevěných stropních desek, reliéfně členěných odstupňovanými soustřednými kruhy, které dodatečně navrhl architekt Jančík z Olomouce. Tento dřevěný obklad byl původně červený a vysoce leštěný, což umožňovalo vznik zrcadlení a optického efektu zvětšení prostoru (dnes jej pokrývá nevhodný nepůvodní nátěr pastelových tónů). Ve vstupní hale je druhotně osazen keramický obraz BS 1824–1884 od sochaře Petra Svobody zachycující stylizovaný obraz litomyšlského náměstí a zámeckého návrší jako pocta Bedřichu Smetanovi (původně byl situován do vinárny). Po nečekaném úmrtí Petra Svobody dokončila toto dílo sochařka Milada Othová.
Ve své době se jednalo o mimořádně luxusní interiér, jehož výtvarné řešení bylo promyšleno až do posledního detailu – např. menu lístek, návrh korespondence, navštívenek atd. zhotovila pražská výtvarnice Prokopová. Z původního vybavení, výzdoby a částečně i dispozice stavby dnes zůstalo pouze „neutěšené“ torzo.
AŠ