V souvislosti s asanací tzv. Dolního předměstí za účelem výstavby sídliště Komenského náměstí (02-1048) v sedmdesátých letech 20. století byla zdemolována také část zástavby při východní straně Havlíčkovy ulice. Zamýšlené terasové domy, které měly na jejím místě vzniknout, nakonec nebyly realizovány.
Vedení města se krátce po tzv. sametové revoluci rozhodlo zvelebit toto neutěšené, přitom velmi exponované území v těsném sousedství historického jádra. V roce 1992 vypsalo soutěž na vypracování územního plánu zóny, z níž jako vítězný vzešel projekt brněnského ateliéru Aleše Buriana a Gustava Křivinky. Jejich plán předpokládá kompaktní zástavbu čtyřpodlažních městských domů s obchodními partery, přičemž poslední podlaží má být řešeno jako „ustupující“ či jako podkroví. Každý dům má spočívat na půdorysu písmene L, jehož ramena v zadní části vymezují polosoukromý dvůr – zákoutí typické pro Litomyšl.
Objekt administrativní budovy První litomyšlské stavební č. p. 1118 byl navržen jako první – nárožní – sekce plánované uliční fronty. Projekt vypracovali rovněž architekti Burian s Křivinkou a při tvarování objemu domu dodrželi předpoklady územního plánu zóny. Prosklený parter, který byl od počátku určen pro bankovní služby, „zastřešila“ obvodová římsa. Pravidelný rastr oken druhého a třetího podlaží, určených rovněž pro administrativu, ozvláštnila nárožní „pásová“ okna. Čtvrté – ustoupené – podlaží, jehož výrazným prvkem jsou dřevěné stínící stěny, je vyhrazeno pro obytné účely.
Jak sami autoři uvádějí, záměrem bylo vytvořit „kultivovanou civilní stavbu“, jíž odpovídá i zvolené materiálové řešení „s důrazem na tradiční přírodní materiály a kultivovaný detail“.
AŠ
