Z pestré mozaiky novodobé zástavby rodinných domů lemujících Kornickou ulici zaujme drobný, na první pohled nenápadný patrový domek s cihelným pláštěm, tradiční sedlovou střechou a štíhlým komínem – jakýsi „archetyp“ holandského či dánského rodinného domu –, jehož architektonické pojetí prošlo složitějším vývojem.
Roku 2004 investoři projektem pověřili brněnského architekta Emila Slívu, jehož dosavadní realizace v Benátkách u Litomyšle a v lokalitě Na Řetízku je zaujaly. Majitelé požadovali co nejúčelnější uspořádání, jednoduchost a prostotu řešení a návaznost na prostor v zahradě. Architektovi nechali volný prostor pro tvorbu, avšak trvali na tradiční sedlové střeše z červených keramických tašek. Autor proto již od počátku počítal s tradicionalistickou siluetou rodinného domu, při bočních průčelích mu však předsadil přízemní hranolové podnože a experimentoval s modernistickou fasádou, kterou měla původně tvořit neomítaná režná struktura betonových bednících tvarovek a dřevěné obklady, i s rozmanitou velikostí a asymetrickým osazením tradičně dělených oken. Barevný a materiálový akord pak měly ještě doplnit modrozelené okenní a dveřní rámy.
Výsledné řešení se nakonec ale od původního návrhu poměrně zásadně odlišilo. V prvním patře architekt uplatnil nárožní pásová okna, poskytující panoramatické výhledy do okolní krajiny a na město; betonové tvárnice kvůli nedobrým hydroizolačním vlastnostem obložil cihlovými pásky.
Navzdory provedeným změnám je už při prvním pohledu na dům zřejmé, že jej navrhl přemýšlivý architekt, který za užití minima prostředků prokázal, že rodinný dům tradicionalistického rázu může být moderní a nápaditý i bez plechových obkladů, barevných nátěrů, rozsáhlých prosklených ploch či dalších atypických stavebních prvků.
AŠ
