Výtečnou ukázkou minimalistické architektury v Litomyšli je netradiční jednogenerační přízemní domek č. p. 133 lékárníka Jiřího Seidla, který vznikl v letech 2005–2007 v nově budovaném sektoru rodinných domů při severní straně Kornické ulice. Oslovenému architektonickému týmu Aleše Holmana a Kláry Sedlákové investor nechal při projektování volné ruce. Jeho jediným požadavkem byla bezbariérovost a tím co nejbližší kontakt mezi interiérem a okolní zahradou.
Rovinatý terén architektům umožnil koncipovat novostavbu jako pravidelný nízký bílý hranol – jednoduchou „krabici“, jejíž křehkost a lehkost podpořily rozměrné prosklené tabule a francouzská okna v hliníkových rámech vysazené takřka do líce fasády. Severovýchodní průčelí jako jediné není členěno těmito rozsáhlými skleněnými tabulemi, nýbrž atypicky řešenými ocelovými vstupními dveřmi umístěnými v přesném středu fasády, jejichž výška sahá až ke korunní římse domu.
Stejný motiv – štíhlé vysoké dveře sahající až ke stropu – architekti uplatnili i u všech interiérových dveří (posuvných i křídlových). Díky tomu je tak v případě jejich rozevření dosaženo takřka nepřerušeného – „plynoucího“ – prostoru, který se pro architekty stal důležitým tématem.
Maximální propojení vnitřku s exteriérem navíc mimo velkorysých oken opticky podpořil i podobný dřevěný materiál interiérových podlah a roštu venkovní terasy, přisazené přímo k hlavní obytné místnosti po celé její délce, který jakoby „překračuje“ hranici domu.
Minimem prostředků tak architekti dosáhli mimořádně působivého prostředí, stírajícího hranici mezi exteriérem a interiérem.
AŠ
