V těsném sousedství Smetanova domu, na místě bývalého Panského mlýna, který se připomíná již ve 14. století jakožto součást městských hradeb a který v souvislosti s četnými požáry města podstoupil řadu přestaveb, vyrostla v letech 1905–1907 školní budova podle projektu pražského architekta Dobroslava Hnídka. Spolu se Smetanovým domem se stala nejrozsáhlejší stavbou mimo zámecké návrší a právě kvůli své monumentalitě a velkoměstskému měřítku čelila v dobovém tisku velké kritice.
Politická obec litomyšlská Panský mlýn za účelem výstavby školy odkoupila v roce 1903 a téhož roku vypsala veřejnou architektonickou soutěž, do níž bylo zasláno celkem 37 návrhů. Vítězný Hnídkův projekt v intencích české novorenesance porota vybrala vzhledem k dodržení požadovaného rozvrhu místností a rozpočtu nákladů. Jistě ji však oslovila i malebná silueta budovy s bohatě protvářenými stupňovitými štíty a lunetovou římsou, stejně jako dekorativní, sgrafitovým ornamentem pojednaná fasáda, typická pro českou novorenesanci. Projekt jako by odkazoval k pernštejnskému zámku, jemuž se nápadně podobal. Původní drobnější atikové štíty Hnídek později upravil, zprohýbal je a opatřil kuželkami, čímž se podobě zdejšího zámku ještě více přiblížil. Vždyť když estetik Miroslav Tyrš ve své stati „Ve prospěch renaissance české“ doporučuje architektům, aby na „našich“ renesančních stavbách hledali specifické prvky a ty pak napodobovali, pamatuje v prvních řadách na zámek v Litomyšli jako na jeden z nejreprezentativnějších vzorů.
Právě formální konzervativnost dívčí školy a užití napodobivého slohu kopírujícího místní zámek se staly terčem dlouhotrvající kritiky v dobovém tisku. Haněná byla i asanace Panského mlýna a nedalekého hostince Karlov, která záhy vzbudila první vážnou diskusi na téma ochrany starobylého rázu Litomyšle. Monumentální školní novostavba s mohutnou věží totiž zásadně narušila městské panorama a ve své době byla považována za zcela nehodnotnou náhradu historického Panského mlýna. Žák Jana Kotěry, architekt Otakar Novotný, který působil jako umělecký poradce města, doporučil místnímu okrašlovacímu spolku, aby před budovu alespoň vysázel „rychle rostoucí zeleň, která by fasádu zakryla“. Město naopak novou stavbu – „moderní školní palác se štíhlou svou věží“ – vnímalo kladně jako překrásný protějšek Smetanova domu.
Po roce 2000 budova prošla kompletní rekonstrukcí a její hlavní průčelí ozdobil bronzový nápis „Pedagogium“ podle návrhu sochaře a medailéra Jiřího Věnečka.
AŠ