Na břehu řeky Loučné stávala od roku 1793 továrna na výrobu lněného oleje, jedna z prvních v českých zemích. V průběhu 19. století několikrát měnila vlastníka, až se koncem století stala majetkem rodiny Vandasů, kteří ji modernizovali a při té příležitosti při ní zřídili také parní a vanové lázně s nabídkou rašelinových koupelí.
Majitelé prosperujícího podniku, bratři Jan a Jaroslav Vandasové, oslovili na sklonku třicátých let svého švagra, známého litomyšlského stavitele Františka Vlacha, aby vypracoval projekt společné vily v sousedství olejny. Patrovou novostavbu s jednoduchou hladkou fasádou Vlach koncipoval na přibližně čtvercovém půdorysu s půlkruhovým přízemním výklenkem při jihovýchodním průčelí a opatřil ji tradiční valbovou střechou. Přestože se jednalo o návrh, který z architektonického hlediska nijak nevynikal nad standardní dobovou produkci (týž projekt byl použit např. i pro rodinný dům v Bezručově ulici v litomyšlské místní části Záhradí), je třeba vyzdvihnout moderní půdorysnou dispozici bytů v obou podlažích, které měly neprůchozí místnosti (ve své době ne až tak samozřejmé), pokoj pro služku a velkorysé koupelny.
Po kolaudaci stavby v roce 1941 se však paradoxně ani jeden z investorů do vily nenastěhoval. Oba zůstali bydlet ve svých dosavadních „bytech“ v objektu olejny. Chtěli totiž vyhovět městu, které bratry oslovilo s prosbou, jestli by byty ve vile nepronajali primáři a lékaři budoucího gynekologického oddělení nemocnice. Byt v prvním patře se uvolnil až koncem čtyřicátých let, kdy se do něj nastěhoval Jaroslav Vandas s rodinou. Bratr Jan nakonec ve vile nežil nikdy.
Asanace Bernardky za účelem výstavby sídliště koncem šedesátých let se Vandasově vile – na rozdíl od olejny a lázní – naštěstí vyhnula. Objekt tak zůstal jedinou stavební památkou odkazující na rodinu obětavých litomyšlských podnikatelů a aktivních účastníků zdejšího kulturního života první poloviny 20. století.
AŠ – LB
