V Litomyšli se hokej začal hrát počátkem třicátých let 20. století. „Zdatní bruslaři“ tehdy opírali své hole o hladiny zamrzlých rybníků. V roce 1938 vybudoval „hockeyový odbor“ Sportovního klubu Litomyšl kluziště s mantinely a elektrickým osvětlením.
Ledová plocha se nachází v klidné jihovýchodní zóně města nazývané Černá hora, kde se v průběhu času soustředilo hned několik sportovišť. Už v roce 1999 zahájili rekonstrukci původního kluziště architekti Ladislav Syrový a Vladimír Krátký. Tehdy se jeho pozadím stala milá postmodernistická variace na regionální téma – dřevěné zázemí pod sedlovou střechou, s bílými čtvercovými okny.
Záhy, v roce 2001, však přišel úkol na novostavbu tribuny kluziště a zastřešení, jímž byli pověřeni architekti z brněnského týmu, Aleš Burian a Gustav Křivinka. Osvícené vedení litomyšlské radnice svou důvěru opřelo o předchozí pozitivní zkušenosti. Kromě městského stadionu (03-1061a) tito architekti už v roce 1995 navrhli novostavbu základní školy s tělocvičnou, která slouží současně jako městská sportovní hala (04-1145b). Architektura týmu Burian – Křivinka pro Litomyšl je racionální, důvtipná a civilní. Racionální ve své konstrukci, důvtipná v detailech i v konceptu a civilní ve smyslu věcném i občanském. Civilnost jejich architektury stojí na opačném pólu extravagancí mnoha sportovních staveb dneška. Tento civilní jazyk jako by naznačoval, že sport na amatérské úrovni netrpí nešvary, jaké provázejí jeho vrcholový protějšek. Stadion není ani solitérem, ani monstrem určeným pro dovoz sezónních borců a kvartálních fanoušků. Tak jako další sportovní novostavby v jeho okolí, i zimní stadion se přirozeně napojuje na městský intravilán a přispívá ke kultivaci jeho celku.
Obyčejnému kluzišti dali architekti kapotu. Prostor pod ní působí čistě a prozářeně. Hodnota sportovního zážitku se zde staví na roveň estetickému zážitku z architektury. Můžeme se tu zamýšlet nad důmyslným řešením přirozeného osvětlení haly, nad lehkostí betonových pilířů, mezi nimiž se táhnou světelné průzory, nad atypickou střešní konstrukcí, která to umožnila. Oceníme i přívětivost použitých materiálů, hlavně dřeva, jímž se tady nešetřilo. Nejeden bruslař podvědomě uvítá i ledový efekt, který exteriéru dodala průsvitná polykarbonátová slupka. Architekti ji narušili jen na severní straně, a to průhledem namířeným na siluetu staré Litomyšle. Optickou vazbou na historické panorama města umožnili fanouškům participovat na jeho sportovně-kulturní identitě. V takovém pojetí sport kulturu města nepopírá, ale stává se její součástí.
MM
