Kvalitní „posametová“ výstavba v Litomyšli, vznikající zpočátku zejména díky městským zakázkám, inklinovala ponejvíce k „přísné“ architektonické linii, k neofunkcionalismu a minimalismu. Tento „trend“ narušila až budova městského bazénu z let 2009–2010, hlásící se svou formou k východisku organickému či expresivnímu.
Autoři stavby, brněnští architekti DRNH známí svým důrazem na vztah ke krajině,
uměle zvlnili její povrch v měkce modelované pruhy – expresivní, zčásti oplechované, zčásti zatravněné vlny, které jako by prozrazovaly už z exteriéru, k čemu objekt slouží. Stavbu nechali organicky splynout s okolním prostředím, zapustili ji do terénu, přičemž využili vykopanou zeminu pro překryv a tepelnou izolaci. Samotný vstup do budovy nijak výrazně neakcentovali, naopak jej zahloubili pod úroveň chodníku a zpřístupnili klesající rampou. Stavba je díky tomu z ulice takřka neviditelná, citlivě se včleňuje mezi okolní sportoviště a drobnou obytnou zástavbu. „Stává se součástí krajiny a krajina zase součástí stavby.“
Interiéru vévodí vzdušná, přes dvě podlaží převýšená bazénová hala se dvěma bazény, která díky velkorysým proskleným stěnám přímo komunikuje s bezprostředním okolím: ze severu s funkcionalistickou plovárnou (03-1221b) a ze západu s drobnou zahrádkou, v níž se nachází venkovní „laguna“ a pobytová terasa. Tvar haly určuje svažitý strop, odpovídající sklonu střechy, s přiznanými dřevěnými vazníky; výraz prostoru pak dotváří pohledový beton s otiskem bednění z dřevotřískových desek a černá žulová dlažba.
Přes počáteční nevoli architektů nakonec celek doplnil i tobogán se schodišťovou věží, který můžeme vnímat jako svébytné skulpturální dílo.
AŠ
