Citlivě rekonstruované městské koupaliště v Litomyšli dodnes patří mezi nejlépe dochované meziválečné realizace pro sport a rekreaci na našem území. Jeho projekt na místě někdejšího rybníka Žaboškrt vypracoval v roce 1938 pražský funkcionalistický architekt Václav Kolátor – hlavní odborník na stavby pro plavecký sport – ve spolupráci s litomyšlským technickým inženýrem Karlem Krixem.
Podobně jako u svých dalších projektů plaveckých areálů Kolátor navrhl moderní a účelný komplex s bazénem splňujícím kritéria pro plavecké závody. Jeho architektonické pojetí mísí prvky strohého „vědeckého“ funkcionalismu („přísný“ dřevěný hranol hlavní vstupní budovy s převlékárnami a restaurací) s prvky funkcionalismu „emocionálního“, projevujícími se v krásné, organické a elegantní křivce skluzavky.
Stavební práce na koupališti byly v roce 1941 úplně přerušeny válečnými událostmi. K jejich obnově se přikročilo až po válce v rámci tzv. dvouletého plánu. Od roku 1948 se při nich angažovalo i komité dobrovolných pracovníků, které oslovilo specialistu na parkové úpravy, pražského architekta Josefa Kumpána, aby vytvořil návrh na sadovou úpravu areálu. Otevření se konalo 20. srpna 1948, kdy byl však dokončen prozatím jen bazén. Dostavba šaten a veškeré terénní úpravy probíhaly ještě během následujících tří let. V srpnu 1952 se zde konaly celostátní plavecké závody, reprízované v letech 1954 a 1956.
Po roce 1989 se areál plovárny nacházel ve zpustošeném stavu, bazén netěsnil a vyžadoval kompletní rekonstrukci. Projekt citlivé obnovy, která naplno respektovala prvorepublikový Kolátorův návrh i „atmosféru Rozmarného léta“, vypracovali v roce 1993 brněnští architekti Petr Hrůša a Petr Pelčák. Areálu doplnili nový dětský bazén s tobogánem a provozní budovu s úpravnou vody a sociálním zařízením, kterou však do terénu zakomponovali tak, aby nenarušovala prvorepublikový architektonický výraz a nekonkurovala „kolátorovským“ převlékárnám. Směrem k bazénu proto novému objektu architekti namísto klasické fasády navrhli horizontální stupně dřevěných opalovacích roštů, využívaných příležitostně i jako hlediště během závodů.
AŠ
