Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století vyrostly v lokalitě kolem ulic Peciny a Příčná čtyři typizované rodinné domky, vžité pod názvem šumperáky. Původní návrh toho modernistického domu s novátorským půdorysným schématem, rovnou střechou a fasádou, jíž charakterizuje všudypřítomná výtvarně motivovaná asymetrie a šikmina, vypracoval v roce 1966 šumperský stavitel Josef Vaněk. Projektovou dokumentaci doplněnou o podrobný soupis materiálů i „návod“, jak dům realizovat svépomocí, rozprodával po území celého bývalého Československa. Dle vlastních slov chtěl „vyplnit mezeru mezi potřebami stavebníků a produkcí státních projektových ústavů, které nevěnovaly výstavbě rodinných domků dostatečnou pozornost“.
Autor kladl důraz na úsporu materiálu, snížení stavebního nákladu a vyhovění potřebám moderního bydlení. Počítal s relativně malým pozemkem, a zvolil proto do té doby jen málo užívaný typ, u nějž se celé obytné patro o dispozici „4+kk“ přesouvá do druhého nadzemního podlaží, přízemí s krytou terasou zůstává vyhrazeno pro užitné účely (garáž, prádelna, kotelna se sušárnou, dílna, „sklípek“ na ovoce a brambory) a sklepy mizí úplně. Moderní a originální exteriér pracuje s šikmými hranami a liniemi v samotném těle stavby (orámování balkonu, sklon střechy), ale i v drobných detailech (zábradlí, dláždění terasy ad.), které vycházejí z estetiky tzv. bruselského stylu. Výrazným stavebním prvkem se stává rozměrný balkon v šířce celého hlavního průčelí, za nímž nepřerušeně probíhá pásové okno v kombinaci s oknem francouzským.
Celek působil velkou lehkostí a značnou proskleností. „Levný, moderní, účelný a hezký dům“, jak jej prezentoval celostátní denní tisk, vzápětí doznal takové obliby, že bychom jej našli téměř v každém druhém městě nebo vesnici.
Mnozí stavebníci si však projekt domu dispozičně uzpůsobili nebo některé dílčí návrhy pro interiér nerealizovali vůbec. To je i případ „šumperáku“ manželů Hánělových v Litomyšli, kteří si Vaňkův projekt zakoupili v roce 1968 za osm set čtyřicet Kčs. Stavbu realizovali svépomocí v následujících třech letech na výhodné parcele poskytující působivé výhledy na Černou horu. Právě jim se podřídila orientace hlavního průčelí, které se neobrací čelem k ulici, nýbrž k protější zalesněné stráni. Z tohoto důvodu investoři adaptovali přízemí a namísto garáže, do níž by se ze svahu špatně vjíždělo, zřídili další obytnou místnost. Zcela důsledně se nedrželi ani návrhů pro interiér (nerealizovali vestavné skříně ani efektní otvor mezi jídelnou a obývacím pokojem). Přesto je dnes jejich „šumperák“ jednou z nejlépe zachovaných litomyšlských ukázek tohoto typu individuální výstavby.
AŠ
