Osud nenápadného přízemního domku, postaveného na předměstí Litomyšle pravděpodobně v 18. století, je pevně spjat s osobností Josefa Portmana, který se v něm roku 1893 narodil Josefu Portmanovi, kostelníku při děkanském chrámu a pozdějšímu typografovi, a jeho ženě Zenonii. Život Josefa Portmana, vzděláním učitele a povoláním městského důchodního a knihovníka, byl prodchnut až chorobnou láskou k tiskařskému řemeslu, k literatuře a výtvarnému umění, zejména symbolistických a dekadentních směrů. V roce 1913 se seznamuje s dřevoryty Josefa Váchala, rozvíjí s ním bohatou korespondenci a v roce 1920 vyslovuje přání, aby mu Váchal svými malbami vyzdobil nábytek i stěny interiéru domu. Ten na jeho nabídku přistupuje a v Portmanově domě vytváří originální nástěnné malby, které zde můžeme spatřit dodnes. Cesta k jejich zachování však nebyla přímočará a jednoduchá.
Po smrti Josefa Portmana v roce 1968 neměla pozůstalá rodina dostatek finančních prostředků na opravu tehdy již značně poškozených maleb. V roce 1975 do domu uhodil blesk a následný požár i jeho hašení je ještě více zdevastovaly. Roku 1976 byl objekt zapsán na seznam kulturních památek. V dalších letech hrozil prodej maleb soukromníkovi a jejich transfer do Prahy. K tomu naštěstí nedošlo, neboť v roce 1987 koupila celý Portmanův dům Národní galerie a jeho správu svěřila malíři Bohdanu Kopeckému; na opravu maleb však také neměla peníze. Naděje na zlepšení situace vysvitla v roce 1991, kdy dům přešel do vlastnictví Ladislava Horáčka, majitele nakladatelství Paseka, jenž začal ve spolupráci s restaurátory Jiřím Látalem, Jaroslavem Horálkem, Janem Turským, Vendulou Látalovou a Janou Krotkou, technologem Ladislavem Krylem a architektem Mikulášem Hulcem objekt rekonstruovat a restaurovat do stavu co nejvíce se blížícímu tomu původnímu. Dům byl pro veřejnost otevřen 26. června 1993 jako Portmoneum – Museum Josefa Váchala, čímž bylo završeno úsilí obou přátel – Josefa Portmana, který si zde přál zbudovat Váchaleum, muzeum Josefa Váchala, i umělce, jenž vizi o Portmoneu zachytil v roce 1924 ve své knize Krvavý román: „Chceme-li viděti něco skutečně krásného, musíme zajíti na předměstí a navštíviti Portmoneum. To Portmoneum je něco podobného jako pražský Faustův dům, křížený s Rudolfinem.“
Váchalovy nástěnné malby, které se nacházejí ve dvou zadních místnostech domu při zahradním průčelí, mají velmi složitou strukturu. Na první pohled naprosto nesourodá směsice námětů a malířských stylů má ale svou vnitřní logiku, která je podmíněna znalostí Váchalových životních postojů a názorů na umění. Malby jsou protkány desítkami odkazů i přímých citací jiných umělcových děl, zejména knižních. Můžeme zde nalézt reminiscence na lidové krvavé romány 19. století i na hinduistickou Bhagavadgítu, ale také klasická témata křesťanské ikonografie. Vedle tradiční krajinomalby zobrazující krajinu v údolí řeky Soči v Julských Alpách, kde Váchal prožil první hrůzy světové války, objevíme ornamentální kompozici tropického pralesa s divou zvěří a ptactvem, a především stovky ďáblů, skřetů a duchů. Malby neustále kolísají mezi ironií, humorem a hlubokým prožitkem dobové spirituality. Váchal ve svých výrazně barevných malbách osobitým způsobem reaguje na soudobé umělecké styly – kubismus, symbolismus, expresionismus i futurismus.
Nástěnné malby Váchal vytvořil olejovými a temperovými barvami na staré omítky, které se ukázaly jako nevhodný podklad a zapříčinily jejich poměrně rychlou degradaci. Během restaurování v devadesátých letech 20. století tak musel být zvolen nejriskantnější a nejnáročnější postup – sejmutí maleb, zpevnění a opětovné osazení do nové omítky. Chybějící plochy maleb byly rekonstruovány podle dobových fotografií. Po skončení restaurátorských prací byl interiér doplněn o původní Váchalem vyřezaný a polychromovaný nábytek.
Po smrti Ladislava Horáčka, jenž se velkou měrou podílel na rekonstrukci objektu i následném provozu musea, zakoupil dům v roce 2016 Pardubický kraj a jeho správou pověřil Regionální muzeum v Litomyšli, které v něm vedle stálé expozice pořádá krátkodobé výstavy s vazbou k osobnostem i okolnostem spjatým s touto unikátní památkou.
ZT
