Městské kanceláře sídlily až do poloviny 19. století v tzv. staré radnici situované do středu dnešního Smetanova náměstí (čp. 50–51). Základy věže radnice pocházejí z roku 1418, radnice pak prošla několika úpravami v 16. a 18. století, kdy byla rozšířena o sousední dům a zároveň získala barokní fasádu. V polovině 19. století došlo k přemístění kanceláří na dnešní Toulovcovo náměstí čp. 152 (01-152), odkud se úřad přestěhoval zpět na Smetanovo náměstí – nejprve do tzv. Panského domu (čp. 61), později do spojených budov čp. 70 a 71. Na počátku sedmdesátých let 20. století se přistoupilo k realizaci nové administrativní budovy v prostoru ulice Bří Šťastných.
Stavba sídla tehdejšího Městského národního výboru v Litomyšli vznikla podle typizovaného projektu, použitého mimo jiné i pro budovu Okresního stavebního podniku Ústí nad Orlicí z roku 1970. Standardní třípodlažní objekt byl postaven v letech 1973–1975. Dekorativní prvky do exteriéru i interiéru budovy navrhl v roce 1976 architekt Jaroslav Šusta. Tato zakázka zřejmě souvisela s jinou jeho litomyšlskou prací – budováním interiéru kina Oko (01-83). Za nejvýraznější a umělecky nejhodnotnější dílo, které se dochovalo do současnosti, můžeme považovat jeho návrh na mozaiku Město Litomyšl, umístěnou na panelu u vstupu do budovy.
Mozaika je vsazena do kovového rámu nepravidelného tvaru a sestavena ze štípaných skleněných kostek o přibližné velikosti 3 × 2 cm. Zobrazuje pohled na Litomyšl z ptačí perspektivy, důraz je kladen na hlavní dominanty města – zámek, kostely a starou radniční věž. Diagonálně je mozaika členěna lineárně pojatou plochou náměstí a řekou Loučnou. Celý výjev je pojat v teplých, zemitých barvách. V levém horním rohu se nachází další drobná skleněná mozaika zobrazující znak města – bílou lilii v červeném poli.
V původním návrhu Jaroslava Šusty na úpravu prostoru před úřední budovou byly i další funkční a dekorativní prvky – parkoviště, fontána s posezením či označení budovy státním znakem. Do dnešních dnů se však dochovaly pouze dva praporové stožáry. Objekt úřadu prošel rekonstrukcí na počátku devadesátých let 20. století – v jeho interiéru byla v rámci modernizace naprostá většina původních prvků odstraněna.
ZT
