Budova tělocvičny shora uzavírá komplex neofunkcionalistické základní školy a k ní přiléhajícího dvora, budovaný mezi lety 1995 a 1998 podle projektu architektů Aleše Buriana a Gustava Křivinky (04-1145a). Tělocvična je se školou propojena jejím severním křídlem, zároveň má ale i samostatný vstup z ulice, protože slouží veřejnosti jako městská sportovní hala.
Stejně jako v případě školy se pro architekty stal důležitým tématem „problém“ propojení novostavby s jejím bezprostředním, ale i vzdálenějším okolím – historickým centrem města, na nějž vyvýšená parcela poskytuje skvělé pohledy. S objemem tělocvičny se snažili vypořádat tak, aby nepůsobil jako „neprostupná hradba bránící pohledu na město“. Horní část budovy, koncipované na pravidelném obdélném půdorysu, proto po celém obvodu opatřili proskleným pásem, zajišťujícím velkou míru transparentnosti a dojem odlehčenosti. Do interiéru díky němu zároveň proudí i dostatečné množství přirozeného světla.
Výběr materiálů pro osobitý interiér haly ovlivnila snaha vytvořit v ní optimální akustické podmínky. Vnitřní stěny byly proto vyzděny netradičními děrovanými „půdovkami“ – nízkými cihlami s kruhovými otvory, jež se původně používaly pro podlahy půd; strop, který vynášejí dřevěné prutově-lanové prostorové vazníky a betonové či ocelové sloupy, pak architekti opatřili heraklitovým podhledem. Dosáhli tak nejen dobrých zvukových vlastností, ale i pocitově velmi přívětivého prostředí, které není pro sportovní stavby až tak samozřejmé a které dokonce uměleckohistorická literatura neváhá přirovnávat k chrámovým stavbám – konkrétně k pražskému kostelu Nejsvětějšího srdce Páně od Jože Plečnika (1928–1932) s charakteristickým cihelným zdivem i obdobným způsobem horního osvětlení interiéru.
AŠ
