První architektonicky velice zdařilou realizací Antonína Ausobského pro Litomyšl je novostavba budovy gymnasia. První plánové studie se datují k počátku roku 1920 a jsou pojaty neorenesančně, návrh předpokládal i vybudování velké protáhlé neorenesanční věže, připomínající na neorenesanční věž pedagogické školy od Dobroslava Hnídka (02-22). Definitivní plánová dokumentace pochází z června téhož roku. Podržela si tradiční půdorys přibližného tvaru písmene H, ale přibyly prvky odvozené z geometrické moderny, skloubené s tradičními tvary. „V uměleckém odkazu nutno směřovat k tomu, aby škola při největší jednoduchosti a úplné účelnosti všech dílů, co se týče jejího zevnějšku i harmonické náladové úpravy vnitřku, činila na děti dobrý dojem a živý výraz.“ Takto se Antonín Ausobský vyjadřuje v rukopise o školních budovách a dodává, že rysem charakteristickým pro vnějšek je „spojování oken učeben do větších motivů s úzkými meziokenními pilíři, jež vnitřek náležitě vyjadřují.“
Toto v podstatě platí i pro symetrické členění celé stavby, v níž je dosaženo pravidelného vertikálního dojmu lizénami, přetnutými v horizontální rovině nad prvním patrem mohutnou bohatě profilovanou římsou, spojující zároveň nižší boční křídla s hlavním traktem. Spojení jednotlivých formací fasády prostředkuje bílý, ve štuku provedený rámec, přispívající k vytvoření bohatosti forem vstupního průčelí obráceného k centru města. Estetický účin je vystupňován taktéž barevností fasády s kontrasty šedé hrubé omítky na souvislých plochách a bílé hladké na lizénách.
Hlavní vstup do budovy je zvýrazněn tvarovým masivem, působícím téměř dojmem samostatného křídla, který je umístěn před ústřední část průčelí nejprve velkým, v celé výši budovy probíhajícím obdélníkovým objemem, ze kterého vystupuje mohutný rizalit tvaru polovičního šestihranu, který v přízemí přechází ve velkou otevřenou antikizující předsíň, jejíž přední sloupy se nacházejí takřka v úrovni bočních křídel. Výjimečnost této části opticky podtrhují i průběžné stoupající lizény, jež rámují popisovanou partii, která přechází v mansardovou střechu. Stavba vrcholí šestihrannou plechovou vížkou se zábradlím a menším altánovým útvarem uprostřed. Neoklasicistní koncept založený na symetrii a pravidelné uspořádání lizén do „vysokého řádu“ umocňují půlkruhové rizality křídel zakončené půlkuželovitými stříškami.
Dispozice školy je dvoutraktová se středovým dvouramenným schodištěm, když učebny jsou umístěny do dvorní části a chodby směrem do ulice.
Realizace stavby byla svěřena pražské firmě Ferdinand Rudolf, gymnasium bylo předáno k užívání 26. srpna 1923.
PK