První poválečná léta Československé republiky hluboce poznamenala bytová krize. Přestože se s ní potýkala zejména města s velkými průmyslovými podniky, zasažena byla také Litomyšl – město drobných živnostníků, škol a úřadů. Obec proto musela hned na počátku dvacátých let začít neblahou situaci řešit a v nově budované reprezentativní Masarykově čtvrti pro své zaměstnance nechala v letech 1921–1922 vystavět první obecní činžovní dům podle projektu pražského architekta Bohumila Hübschmanna.
Třípodlažní dům s tradiční valbovou střechou byl vystavěn jako „point–de–vue“ nového žulového schodiště propojujícího historické centrum a Masarykovu čtvrť a stal se jednou z jejích hlavních dominant. Ačkoliv je dům zasazen do lehce svažitého terénu a podélně lemuje hlavní třídu, Hübschmann uliční průčelí nijak výrazně neakcentoval a domovní vstup situoval do drobného přístavku při zadní fasádě, ozvláštněné oválnými okny (tzv. volskými oky) a okny segmentovými.
Střídmá dekorativní fasáda budovy odráží vliv kultivované tvorby Hübschmannova učitele Otty Wagnera z vídeňské Akademie výtvarných umění. Architekt dům oblékl do klasicizujícího pláště členěného proškrabávanou geometrickou „mříží“, pravidelně posetou plastickým kosočtvercovým dekorem. Stejný motiv pak Hübschmann zopakoval i ve druhém patře. Tato zóna se však od bělavých spodních podlaží odlišuje jak okrovou barevností, tak subtilně pojatou mřížkou. Obdobné architektonické řešení Hübschmann následujícího roku navrhl také pro budovy v zaměstnanecké kolonii Ústřední elektrárny v severočeských Ervěnicích.
Dům soustředil prostorné dvou- a třípokojové byty s příslušenstvím a dodnes se nachází v dobrém, udržovaném stavu, aniž by bylo narušeno jeho původní architektonické řešení.
AŠ
