Dnes již zaniklou ulici Kodymku, která oddělovala bývalé Smetanovy sady a Masarykovu čtvrť, začala od dvacátých let 20. století lemovat zástavba reprezentativních rodinných domů a vil místních společenských elit. Jako jedna z prvních zde vznikla vila profesora litomyšlského gymnázia Františka Langmajera, který ji v letech 1922–1923 nechal vystavět pro své dcery Bedřišku a Vilemínu. Autorem dekorativního projektu patrové vilky s věžicí a přízemním arkýřem je stavitel Václav Šilhavý, tvůrce nedalekého evangelického kostela (02-42) či Lidového domu ze stejné doby.
Podobně jako Lidový dům, zdobí štuková výzdoba i exteriér Langmajerovy vily, a to jak motivy ornamentálními v partiích mezi okenními římsami přízemí a prvního patra, tak těmi figurálními na okrouhlém arkýři, kde se nachází alegorická secesní ženská postava vytvořená podle známého reliéfu Stanislava Suchardy Poklad na motivy z Erbenovy Kytice. U autorství těchto reliéfů lze vážně uvažovat o Suchardově žákovi Ludvíku Vocelkovi, jenž se Šilhavým spolupracoval už u stavby Lidového domu a Suchardovu tvorbu jistě výtečně znal. V roce 1919 si Vocelka navíc ve svém soukromém sochařském závodu otevřel oddělení keramiky, kde později reprodukoval uměleckou pozůstalost Jana Štursy; lze předpokládat, že zde reprodukoval také Suchardovo dílo a že právě litomyšlský reliéf Pokladu tímto způsobem vznikl. Dekorativní výzdoba vily i její členitý objem se však staly i terčem kritiky, když je odsoudil pražský architekt Bohumil Hübschmann pro údajnou, v dané době už překonanou „neurovnanost“.
Vnitřní dispozice domu o pěti obytných místnostech, kuchyni, hygienickém a provozním zázemí byla řešena nanejvýš úsporně, s absencí obytné schodišťové haly (pro vily jinak velmi obvyklé) či prostorově „neúsporných“ chodeb.
Rodina dům obývala pouze krátce, neboť rok po dokončení stavby profesor Langmajer zemřel. Jejími následnými vlastníky se stali bratři Šťastní, podle nichž se dnes jmenuje příjezdová cesta.
Stejně jako veškeré stavby, které původně lemovaly ulici Kodymku, znehodnotil i tuto vilu čtyřproudý silniční průtah z osmdesátých let 20. století protínající značnou část původního pozemku. V téže době vilu začal využívat Sbor národní bezpečnosti; dnes slouží úředním účelům.
AŠ – LB