V roce 1923, kdy byla podél někdejší ulice Kodymky dostavěna jedna z prvních výstavných vilek – totiž vila gymnazijního profesora Františka Langmajera (04-597) –, začal se stavbou vlastního rodinného domu v jejím bezprostředním sousedství také Bedřich Dudycha, rovněž profesor (na zdejší Zemské odborné škole) a především významná osobnost meziválečného kulturního života v Litomyšli. Právě jemu mimo jiné připadají hlavní zásluhy za zhotovení pomníku Jana Amose Komenského (02-VP6) a zejména pak za památník českým bratřím na Růžovém paloučku (V-05).
Investor projektem pověřil místního stavitele Václava Šilhavého, jenž je autorem i sousední Langmajerovy vily. Na rozdíl od jejího ornamentálního pojetí s dominantní věžicí je Dudychova patrová vilka o poznání skromnější, přestože i na její fasádě je uplatněn štukový dekor. Nejvýraznějším stavebním prvkem se stala „mohutná“, ve své době už nepříliš obvyklá mansardová střecha. Její nepravidelný tvar určilo rozdílné využití prvního patra, které bylo z části obytné, z části sloužilo jako půda.
Exteriér domu si dodnes zachovává původní výraz a je typickou ukázkou konzervativního architektonického vkusu, který v meziválečné době v Litomyšli převažoval. Soukromí stavebníci v naprosté většině nevyhledávali renomované architekty a netoužili po ostentativní sebeprezentaci prostřednictvím formálního pojetí svých domů a vil. Obraceli se naopak na místní stavitele a spokojovali se s architekturou umírněnou a nenápadnou, která navazovala na zdejší starší stavitelskou tradici a korespondovala s patriotismem a hrdostí litomyšlských občanů, obracejících se vždy spíše za slavnou minulostí města než za jeho budoucností.
Také Dudychově vile ublížily stavební zásahy z druhé poloviny 20. století, a sice silniční průtah v místech někdejší ulice Kodymky a bytová výstavba při ulici T. G. Masaryka, kvůli nimž přišla o podstatnou část původního pozemku.
AŠ – LB
