Litomyšlský stavitel František Vlach svými projekty zásadně ovlivnil vzhled prvorepublikové Masarykovy čtvrti. Přestože její hlavní dominanty – školní novostavby, činžovní a úřední budovy – jsou díly „přespolních“ architektů, Vlachovy drobnější, avšak velmi početné realizace čtvrti vtiskly charakteristický ráz – ráz moderní, avšak architektonicky umírněný a pokorný.
Vzornou ukázkou tohoto přístupu je Vlachova budova Okresní nemocenské pojišťovny (dříve Okresní nemocenské pokladny) z roku 1926. Zatímco ve větších městech v této době pomalu vznikají první puristické a funkcionalistické stavby, které mírou své modernosti mohly někdy až šokovat, budova pojišťovny má nadále spíše konzervativní ráz bez ambice konkurovat sousedním velkolepým stavbám. Svým exteriérem spíše budí dojem rodinné vily než budovy veřejné instituce. Po celém obvodu dům člení klidné horizontály říms a pásů barevných omítek. Původní záměr oživit fasádu kosočtverečnými ornamenty inspirovanými blízkým činžovním domem (04-591) autor nakonec nerealizoval, stejně jako u jeho dalšího díla – sousední, současně budované Hošpesovy vily (04-653). Stavby se tak vhodně vizuálně doplňují a zástavba v této městské části působí přívětivě kompaktně. Zmiňme ještě jeden působivý, dodnes bohužel nedochovaný prvek fasády pojišťovny – prosklenou verandu v prvním patře východní fasády, která se obracela čelem k městu, a poskytovala tak působivé pohledy na protilehlé panorama zámeckého návrší (později byla zazděna).
Veřejná část provozu byla situována pouze do vyvýšeného přízemí, kde se nacházely úřadovny, zasedací síň a ordinace s prostornou čekárnou. První patro a část suterénu pak soustředily byty. V roce 1947 budova doznala četných stavebních úprav, kdy se i první patro proměnilo pro ordinační provozy. Dům i dnes slouží zdravotnickým účelům a svůj původní architektonický výraz si stále zachovává.
AŠ
