Nedlouho po dostavbě vůbec prvního litomyšlského činžovního domu, realizovaného podle projektu Bohumila Hübschmanna v letech 1921–1922 při ulici T. G. Masaryka (04-591), vznikl v jeho sousedství další nájemní dům, tentokrát podle projektu Kotěrova žáka Petra Kropáčka. Výstavbu budovy, jež byla určena zejména pro státní zaměstnance, realizovala firma místního stavitele Václava O. Medka v letech 1925–1926.
Architekt využil uspořádání Hübschmannova domu, jehož vstup je orientován nikoliv k hlavní ulici, nýbrž do zadního průčelí – tedy směrem k parcele, pro niž Kropáček projektoval. Objekt proto rozpracoval na půdorysu písmene U, jehož ramena se rozvírají dolů, čelem ke vstupnímu průčelí protější budovy – a vytvářejí tak polouzavřený svažitý vnitroblok.
Architektonické pojetí dvoupatrového činžovního domu se na prvotní plánové dokumentaci vyznačuje doposud nejstřídmějším pojetím fasády v Litomyšli, oproštěné od veškerého plastického dekoru. Pod vlivem kotěrovské geometrizující moderny a purismu na ní Kropáček uplatil režné cihlové zdivo – nikoliv však bělavé, jaké použil František Krásný předešlého roku u sokolovny (05-628), nýbrž „tovární“ červené, které mělo vyplňovat vnitřní partii pomyslného „U“ a zónu druhého patra po obvodu celé budovy. Zbylé plochy včetně mělkého rizalitu v ose střední části stavby měly krýt světlé hladké omítky. Při realizaci se však zřejmě z finančních důvodů od cihlových variací upustilo. Nahradila je klasická, od zbylých světlých ploch barevně odlišná červená omítka, která měla cihly pouze evokovat.
Byty, rozdělené do dvou samostatných vchodů, měly rozličnou velikost (většinou se jednalo o dispozici se dvěma pokoji). Vždy však byly vybaveny koupelnou, kterou ve své době obyvatelé starších bytů většinou postrádali, a byli proto odkázáni vykonávat koupele ve veřejných lázních.
AŠ
