Jednou z největších, nejdražších a architektonicky nejodvážnějších realizací meziválečné doby v Litomyšli se stala budova Masarykovy zemské průmyslové školy, vystavěná na reprezentativním vyvýšeném pozemku nad Smetanovým domem (02-402). Podle projektu pražského architekta Karla Tymicha ji v letech 1926–1929 realizovala firma Františka X. Čtrnáctého z Prahy. Hned po dokončení stavebních prací se objekt stal centrem a hlavní dominantou právě probíhající Krajinské výstavy východních Čech, kterou Litomyšl hostila v létě 1929. Poté ještě probíhaly některé řemeslnické práce a dodávky zařízení, učit se začalo ve školním roce 1930/1931.
Karel Tymich, specialista na projekty veřejných budov a stoupenec funkcionalismu a neoplasticismu v architektuře, navrhl rozsáhlý, tvarově rozmanitý komplex, do jehož vstupní brány byly osazeny sochy alegorie průmyslu od Jaromíra Máry. Budovu opatřil puristickou fasádou kombinující plochy čisté hladké omítky a kontrastního hrubého cihelného zdiva. V levé části areálu se nachází vlastní budova školy s učebnami, kancelářemi, sborovnou a bytem ředitele, která sestává z kaskádovitě uspořádaných „krabicovitých“ modulů. Do pravé části areálu pak architekt umístil objekt dílen s přiznanými průmyslovými střešními světlíky, přístupný z hlavní budovy krytým nadchodem.
Nekompromisní slohový posun vstříc racionálnímu konstruktivismu neměl ve své době v Litomyšli obdoby. Laická i odborná veřejnost moderní, v pořadí třetí školní novostavbu v Masarykově čtvrti kvitovala. Přesto o ní všechna soudobá architektonická periodika mlčela, a to i vzdor tomu, že Tymich patřil k okruhu tvůrců kolem progresivní revue Stavba. Nicméně alespoň zpětně ji kladně ohodnotili dějepisci Litomyšle Zdeněk Nejedlý i František Lašek, jenž oceňuje její „krásnou konstruktivní členitost, očištěnou od veškeré neúčelné ornamentálnosti“, i užití základních geometrických pravoúhlých a přímočarých prvků.
V interiéru školy se dochovala řada autentických prvků i vybavení (zachovalý je zejména vestibul ředitelského bytu s původním vestavným nábytkem, táflování a osvětlení sborovny, ale i některé posluchárny a vybavení dílen). Budova je dnes právem chráněna jako nemovitá kulturní památka.
AŠ
