V poklidné části Masarykovy čtvrti, na samém vrcholu dnešní Dukelské ulice poskytujícím působivé pohledy na město, nechal lékař František Jindra v letech 1938–1939 vystavět vlastní vilu podle projektu orlickoústeckého architekta a stavitele Jana Lustyka. Její modernistická fasáda pracuje s prvky funkcionalismu (pásová, kruhová okna), avšak přesto si obdobně jako nedaleká vila primáře Krinkeho (04-534) ponechává umírněný tradicionalistický charakter díky valbové střeše.
Hlavní průčelí domu Lustyk neorientoval k ulici, nýbrž směrem k městu, aby využil zmíněného výhledu na historické panorama. Jeho výrazným stavebním prvkem je rozsáhlé pásové okno prvního patra a terasa podepřená subtilními sloupky, pod níž vzniklo prostorné závětří s francouzským oknem do obývacího pokoje. Jihovýchodní a jihozápadní fasády pak architekt ozvláštnil kruhovými „nautickými“ okénky – motivem velmi oblíbeným u funkcionalistických architektů, kteří se inspirovali estetikou zaoceánských parníků.
Vnitřní dispozice domu i jeho vybavení, které se z velké části zachovalo až do dnešních dnů (zejména v prvním patře), odpovídalo aktuálním trendům a požadavkům na moderní a hygienické bydlení. Přízemní dispozice se odvíjela od prostorné vstupní haly se schodištěm, z níž se vcházelo do reprezentačního obytného pokoje a do pracovny; nacházelo se zde ale i obslužné zázemí s kuchyní a pokojem pro služku. Do místností v prvním patře se vstupovalo samostatně z ochozu schodiště, takže pokoje nebyly průchozí, což se v dané době nedalo považovat za samozřejmé. Své místo zde měla také nadstandardně vybavená koupelna, dochovaná dodnes v téměř autentickém stavu. Stavbu obklopovala rozlehlá, parkově upravená zahrada, jejíž původní výměru (téměř půl hektaru) v šedesátých letech narušila výstavba sídliště Vertex.
Jediný Jindrův syn později dům věnoval zdejší katolické farnosti, od níž jej následně odkoupila Charita. Zahrada prošla v nedávné době rozsáhlou rekonstrukcí s maximálním respektem k původnímu projektu a je veřejně přístupná.
AŠ – LB
