Dvouletka neboli dvouletý plán hospodářské obnovy Československa, připravený státními plánovacími a statistickými úřady v roce 1946 a prakticky uskutečněný v letech 1947–1948, vymezuje v dějinách architektury období posledního výraznějšího vzepětí meziválečného funkcionalismu. Architekti se však v této éře již odchýlili od původního funkcionalistického ideálu domu jako „čisté a křehké krabice“ a začali preferovat ztěžklé a robustnější formy i hrubší materiály.
Charakteristickou ukázkou architektury tohoto období v Litomyšli jsou dva obecní nájemní dvojdomy (č. p. 788–789 a 790–791), postavené v letech 1947–1948 na jižním okraji Masarykovy čtvrti podle jednotného projektu pražských architektů Ferdinanda Junka a Vladimíra Nevšímala. Vzhledem k tomu, že se svým měřítkem měly stát dosud nejrozsáhlejšími obytnými budovami ve městě, architekti se rozhodli bohatě rozčlenit jejich průčelí a uplatnit tradiční valbové střechy, aby ve stráni nepůsobily tak mohutně. Hranolovou hmotu stavby odlehčili díky „zářezům“ po obou stranách jednotlivých sekcí dvojdomu, do nichž vsadili balkóny. Jediný „ornament“ členící fasády tvoří okna rozmanitých velikostí a tvarů, která sledují funkci místností a prostor za nimi (vertikální prosklené pásy osvětlují schodišťovou halu, malá drobná okénka zase obslužné prostory a rozměrná dělená okna pak obytné místnosti).
Dvoupatrové domy soustřeďují na každém patře dva prostorově velkorysé byty o třech pokojích a obytné kuchyni s jídelním koutem. Novinkou v jejich dispozici se stala společná prádelna a kočárkárna v suterénu, tedy zázemí, které se v blízké budoucnosti stane neoddělitelnou součástí každého bytového domu.
AŠ
