Nejdůležitější změnou ve skladbě podniků v Litomyšli se stalo získání závodu na výrobu skleněného vlákna Vertex v roce 1949. Pro jeho stavbu architekt Ladislav Machoň – autor tehdejšího regulačního plánu města – zvolil pozemek u dvora „Perštejn“ v přilehlé vsi Nedošín. Výstavba prvního bloku proběhla v letech 1950–1952, provoz byl zahájen v roce 1953.
Velkokapacitní podnik musel pro desítky nově příchozích zaměstnanců zajistit ubytování. Na základě Machoňova doporučení se přistoupilo k výstavbě sídliště jako samostatného urbanistického celku, a to v jihozápadní části Masarykovy čtvrti při ulici 9. května. Podobně jako u dalších „zaměstnaneckých sídlišť“ budovaných v období první pětiletky (1949–1953) bylo pro stavbu domů využito typizovaných projektů Stavoprojektu tzv. „řady T“, jež zahrnovala utilitární, jednoduché a nezdobné domy s tradičními sedlovými střechami, omítanými fasádami a typickými obdélnými proporcemi, které už zcela postrádaly nápaditost dvouletkových projektů (04-788).
V první fázi výstavby sídliště byly realizovány tři dvojdomy typu T12/52 (č. p. 793–794, 795–796 a 797–798) o třiceti šesti bytových jednotkách, dokončené v roce 1954. Jejich drobné měřítko (jednalo se o dvoupatrové domy s valbovou střechou) prozrazuje, že se tyto „pilotní“ budovy ještě neměly stát součástí většího bytového souboru; měly pouze doplnit stávající zástavbu v sektoru vil a rodinných domů, jimiž byla Masarykova čtvrť doposud charakteristická. Fasáda bytovek odrážela vliv soudobého stylu socialistického realismu, ale jen ve velmi střídmé míře – průčelí byla prostá bezduché ideologické dekorace (většinou v podobě reliéfů a mozaik). Zcela hladké fasády členily pouze železobetonové monolitické balkony. Velký důraz byl naopak kladen na sadové úpravy předzahrádek a okolí domů, které zahrnovaly jednak živé ploty, jednak volné skupiny stromů tvořící rámce obytných bloků. V některých případech byly respektovány i stávající vzrostlé stromy.
Domy typu T12 soustředily na každém podlaží dva zrcadlově obrácené dvoutraktové byty na téměř čtvercovém půdorysu (dispozice 2+1) s prefabrikovanými schodišti, okny, dveřmi, sociálními zařízeními a kuchyňskými sestavami. Na rozdíl od předcházející řady měl typ T12 navíc malou spíž před toaletou. Nevýhodou těchto první typů bylo malé rozpětí stropních panelů (4,2 m), které nedovolovalo prostornější místnosti.
Navzdory těmto překážkám domy poskytovaly kvalitní a hygienické zázemí pro pohodlný život dělníků a plnily požadavky na moderní bydlení vytyčené již dvouletým plánem: oddělené ložnice dětí a rodičů, dostatečné oslunění a větrání a zjednodušení domácích prací pro ženy – z tohoto důvodu se v suterénech domů nacházely mimo sklepy a potravinové a uhelné sklady také prádelny s pračkami, ždímačkami a neckami, dále sušárny, žehlírny i kočárkárny.
Další etapy výstavby sídliště Vertex následovaly v dalších dekádách, kdy byl soubor mimo jiné obohacen o budovy občanské vybavenosti (prodejna, mateřská a základní škola, společenský pavilon). Tento stavební vývoj, vedený architektem Čeňkem Mužíkem z choceňské pobočky Stavoprojektu, se však již řídil novým regulačním plánem, vypracovaným Lubomírem Remlem.
AŠ
