Po roce 1989 v souvislosti s rychlým rozvojem průmyslu a obchodu, ale i s touhou uprchnout z panelových bytů do vlastních, cenově dostupných rodinných domů, se česká a moravská města začala až nekontrolovaně rozrůstat do okolní krajiny, kde postupně vznikala „satelitní městečka“. Tento způsob zástavby, označovaný jako „sídelní kaše“, většinou ignoruje zastavovací plán oblasti (pokud vůbec nějaký existuje) a nebere ohled na sousední stavby; projevuje se nejen ve velkých městech, nýbrž i na okrajích menších obcí, kde se jeví jako ještě více nežádoucí, neboť rozloha nově vybudovaných zón je často srovnatelná s dřívějším územím celé obce.
Litomyšl se tohoto nechvalného „trendu“ chtěla vyvarovat, proto městská architektka Zdeňka Vydrová pro zamýšlenou průmyslovou zónu „Benátská“ vypracovala v roce 2004 urbanistický plán, jenž měl do zástavby vnést řád, stanovit odstupy budov i jejich výšku a objem.
Podniky, které se zde usídlily, porozuměly tomu, že je třeba dbát na architektonické řešení svých domů – kvalita stavby má odpovídat kvalitě jejích produktů. Toto je také případ litomyšlské tiskárny H. R. G., která si v roce 2013 nechala v návaznosti na starší budovy přistavět čtvrtý objekt; objekt, jenž je pro daný, primárně utilitární typ stavby architektonicky poutavý. Cílem autorů projektu bylo dát stavbě přiměřené měřítko a zajistit, aby nepůsobila fádně. Tento záměr se jim podařilo uskutečnit díky uplatnění rozměrných skleněných ploch a velké červené niky pro nakládací zónu, které narušily monotónnost a mohutnost hlavního kvádru. Společně s tmavě šedou barevností fasády navíc zmírnily nadbytečně industriální výraz budovy, která ve výsledku působí jako minimalistický objekt.
AŠ
