O zřízení vlastního tělocvičného „chrámu“ usilovala litomyšlská sokolská jednota už od svého ustavení v roce 1870, fond pro jeho stavbu nicméně založila až roku 1881. Dlouhou dobu přetrvávaly potíže ohledně výběru pozemku, cvičilo se provizorně nejprve na Karlově, potom střídavě v budově reálky a hostincích Veselka a U Hroznu. V devadesátých letech 19. století, kdy vrcholila jednání o stavbě Smetanova domu (02-402), se dokonce uvažovalo o tom, že by Sokol měl své prostory v nové divadelní budově.
Až roku 1913, po vleklých sporech, zda provést novostavbu, nebo rekonstruovat Sokolem zakoupenou Hluchandu (dnes sídlo Litexu), výbor definitivně zvolil první variantu a vybral reprezentativní staveniště na tzv. Krausově poli – point-de-vue dnešní Tyršovy ulice. Téhož roku jednota vypsala vyzvanou architektonickou soutěž na budovu nové sokolovny, jež měla pojmout kromě tělocvičného sálu, nezbytného hygienického zázemí, knihovny a čítárny také kolumbárium, což bylo ve své době poměrně neobvyklé. U projektů sokoloven z doby před první světovou válkou, tedy ještě z doby katolické monarchie, se kolumbárium takřka neobjevuje, přestože sokolové žeh prosazovali jako moderní a hygienický způsob pohřbívání.
Ze soutěže, obeslané pěti architekty, vzešel jako vítězný projekt Bohumila Hübschmanna, žáka profesora vídeňské akademie Otty Wagnera. Na žádost sokolské jednoty Hübschmann svůj návrh ještě mírně přepracoval a vytvořil vynikající moderní projekt, jenž mířil ke špičce tehdejšího architektonického vývoje. Stavba měla mít jako vůbec první veřejná budova v Litomyšli rovnou střechu a zcela holou, od veškerého dekoru oproštěnou fasádu, jíž měla dominovat socha atleta na stupňovitém podstavci nad vstupem. Realizaci stavby, pro niž byl připraven už i stavební materiál, však zastavila první světová válka. Po vzniku Československa se naneštěstí od Hübschmannova plánu upustilo.
Pozornost byla stavbě znovu věnována až na valné hromadě v září 1923 za účasti architekta Františka Krásného, autora realizovaného novoklasicistního návrhu a rovněž Wagnerova žáka. Krásný jako čelný pracovník stavebního odboru České obce sokolské bývá považován za „dvorního sokolského architekta“. Pro Litomyšl navrhl neokázalou, avšak účelně uspořádanou sokolovnu, která sestává z pronikajících se hranolových objemů, završených v části sedlovou, v části rovnou střechou. Zatímco vnější fasáda s obnaženým režným zdivem je poměrně strohá, interiér vykazuje více dekorativních prvků, např. fabionové římsy v hlavním tělocvičném sále, jehož osvětlují rozměrná půlkruhově zakončená okna. Oproti původnímu předválečnému záměru je dispozičně skromnější – kolumbárium ani knihovnu s čítárnou nakonec litomyšlští sokolové nerealizovali.
Stavba, kterou zvenku na bočních štítech zdobí neoklasicistní sochy letícího sokola a u hlavního vstupu monumentální postava Cvičence od akademického sochaře Jaroslava Brůhy, se dodnes zachovala v podstatě v autentickém stavu a je památkově chráněná. V interiéru se nachází původní vybavení, okna, geometrické mříže, kování i tělocvičné nářadí (např. žebříky).
AŠ
