Nejúspěšnější litomyšlský stavitel období před první světovou válkou Josef Kreml vystavěl v roce 1902 na pomezí města a obce Benátky vlastní „výstavnou“ vilu podle vlastního projektu. Stavba s puncem renesanční tzv. příměstské vily („villa suburbana“) neměla ve své době v Litomyšli obdobu a nepochybně měla reprezentovat nejen osobnost majitele, ale především jeho profesi a prestiž firmy, jež ve městě získávala významné soukromé i veřejné zakázky (mimo jiné výstavbu Smetanova domu – 02-402).
V duchu tradice vilové architektury 19. století, která jako nejprestižnější a zároveň nejhygieničtější vnímala bydlení uprostřed zahrad, autor stavbu zasadil do centra rozlehlého parkově upraveného pozemku. Symetrickému průčelí se dvěma postranními rizality dominuje portikus přístupný po širokém schodišti, jehož střecha je v patře využita jako terasa. Hladkou fasádu, prostou nadbytečné zdobnosti, završil v úrovni rizalitů balustrádovou atikou, která měla zakrýt pohled na sedlovou střechu. Zvolené uspořádání hlavního průčelí připomíná renesanční italské vily, jejichž formy architekti s oblibou napodobovali již od poloviny 19. století, protože nejlépe odpovídaly požadavkům moderního života a životního stylu (tzv. italský sen).
Jak bylo obvyklé, Kreml vilu navrhl jako dvoupodlažní s veřejnou částí v přízemí (reprezentativní schodišťová hala, salon, jídelna, obývací pokoj, pracovna) a s intimními prostorami v patře. Maximálního propojení se zahradou dosáhl díky uplatnění zmíněného portiku a terasy.
Po smrti Josefa Kremla v roce 1928 zakoupil usedlost s pozemky a hospodářskými budovami Eduard Pfeifer. V roce 1951 byla vila Pfeiferům vyvlastněna, stala se sídlem STB a následně Okresní vojenské správy. V šedesátých letech 20. století se zde usadila zvláštní škola, jejíž provoz si vynutil rázné změny v interiéru, a tedy i zánik řady cenných původních prvků. Po listopadové revoluci osiřela a dále chátrala.
Nového majitele objekt získal v roce 2008. Tehdy se také započalo s jeho náročnou rekonstrukcí a adaptací na zdravotnické a wellness centrum s názvem „Vila Grácie“. Cílem investora bylo obnovit dle možností co nejvíce původních prvků v interiéru (např. štukatury, historická kachlová kamna ad.) i v exteriéru (kamenné články na fasádě), a to včetně parkové úpravy zahrady. V roce 2009 byla vila otevřena veřejnosti, ale dílčí stavební úpravy probíhaly i v následujících letech (např. rekonstrukce suterénu v roce 2014).
AŠ
