Pomník obětem první světové války, jenž se původně nacházel u „smutného mostu“, tedy v okolí dnešního hotelu Dalibor, navrhl v roce 1927 architekt Antonín Ausobský (zprvu vybraná plastika Emila Kubíčka Posel vítězství od Zborova, Terronu a Doss Alta nevyhovovala danému prostranství; na plastiku Raněný od Jana Štursy, nabídnutou za 75 000 korun, zase nebyly peníze).
Ausobský pomník pojal jako nefigurativní dílo. Na třístupňovém soklu se vypíná „stéla“ sestavená z hrubě opracovaných nízkých kamenných kvádrů, s nimiž kontrastují světlé hladké žulové desky, tvořící vertikální pás v ose čelní strany. Pás symbolicky završuje přečnívající hranol s decentním reliéfem vítězné pochodně jako alegorie svobody, jíž české země za pomoci legionářů dosáhly po třech stoletích pobělohorské nesvobody a útisku.
Složitý ikonografický program zaznamenala v roce 1930 městská kronika: „Spodní tři kvádry značí tři století nesvobody naší po bitvě bělohorské; rustikované tři stupně, které svírají tyto kvádry z obou stran, jsou tři věky tajeného odporu proti útisku. Na nich jsou položeny čtyři mohutné kvádry světové války. Jsou věnovány památce legionářů a našich zahraničních hrdinů. Spodní je označen rokem 1914, vrchní 1918. Vrstvy rustikovaných kvádrů, které obemykají střední desky hladké, jsou symbolem domácího odporu a jeho obětí. Nejvyšší kvádr s reliéfem vítězné pochodně je kvádr osvobození.“
V celkovém řešení pomníku, jehož okolí bylo upraveno podle projektu pražského zahradního architekta Aloise J. Kulišana, se objevují příznačné rysy tvorby Antonína Ausobského, zejména jeho obdiv ke světelným hodnotám a kontrastům použitých materiálů. Strohost a výrazová askeze pomníku odkazuje na Ausobského klasicizující nadčasový autorský rukopis, zároveň také koresponduje s dobovým funkcionalistickým trendem preferujícím nezdobnost a abstraktní polohy vyjádření.
Z hlediska celkové koncepce památníku předešel Ausobského podobným řešením Jan Kotěra. Také jeho náčrtek válečného pomníku pro Slaný dělí celek na tři části a stupňovitě jej zakončuje, geometrizující podoba je však bohatší, oplývá bujností a křehkostí forem. Ausobského výtvor je přísnější, až asketický, přesto harmonický a vznešený. Odpovídá tím i době svého vzniku, jež vyžadovala dosažení maximálního účinku minimem prostředků.
Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo příznačně v den výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1930. Na jaře 1939 byl doplněn bronzovou deskou se jmény padlých, která zde však vydržela jen do července 1943. Koncem padesátých let musel být v souvislosti s rozsáhlými stavebními úpravami prostranství u „smutného mostu“ rozebrán a přemístěn před budovu sokolovny, tedy na opačný konec města; znovuodhalení proběhlo 5. května 1959, novinkou na objektu byly tři žulové desky s nápisem připomínajícím padlé v obou světových válkách. Roku 1975 došlo v souvislosti se stavbou silničního průtahu městem k jeho posunutí blíže k sokolovně a otočení o 180°.
PK – AŠ – SV
