Velký stavební rozmach areálu litomyšlské nemocnice z třicátých let 20. století (06-768) měl pokračovat i v poválečném období, jak stanovily státní plánovací a statistické úřady v tzv. dvouletém plánu. Stávající pavilony měl doplnit nový velký objekt obsahující oddělení operativní (chirurgii, gynekologii s porodnicí a krční oddělení) a oddělení pediatrické. Projekt, z něhož bylo nakonec krční oddělení vypuštěno, vypracovali v letech 1949–1951 vynikající pražští specialisté na nemocniční budovy František Čermák a Gustav Paul, architekti, kteří danému tématu věnovali i několik teoretických statí. (První – velkorysý – projekt přestavby a dostavby areálu litomyšlské nemocnice v ryzím funkcionalistickém stylu Čermák s Paulem vypracovali již v roce 1947; pravděpodobně kvůli velké technické a finanční náročnosti nebyl realizován.)
Nový monoblok situovaný do jižní části pozemku rovnoběžně s pavilonem interny (06-768) autoři utvořili ze dvou částí půdorysně vůči sobě posunutých. Rozsáhlejší, operativní sekce byla umístěna severněji a sestávala z dlouhé, podélné části a dvou kolmých křídel směrem k příjezdu, která ohraničila vstupní prostor jako malé nádvoří. Více k jihu architekti situovali pediatrii, jež byla sice napojená na hlavní budovu přízemní chodbou, disponovala však i samostatným vstupem. Rušné vnitřní cesty od hlavního nemocničního vjezdu architekti uspořádali tak, aby vedly k jednotlivým částem monobloku ze severu; jižní, lůžková fronta, z níž architektonicky vyniká pediatrický trakt s průběžnými terasami v obou podlažích, díky tomu zůstala zcela klidná a chráněná od hluku a provozu příjezdu.
Přestože typická poloha tvorby Čermáka a Paula vycházela z funkcionalismu, jak ostatně dokládá i zmíněný prvotní projekt litomyšlské nemocnice z roku 1947, realizovaná stavba si zachovává tradičnější ráz, především kvůli sedlovému zastřešení. Několik modernistických prvků na fasádě se ale přece podařilo prosadit (zejména variace různě velkých, ojediněle nárožních a předsazených oken), a to i přesto, že se v době projektování již nastoloval diktát jediného oficiálně uznávaného uměleckého stylu – socialistického realismu. Obdobné formální řešení autoři uplatnili i u soudobě stavěné nemocnice v Chrudimi (1950–1957).
Areál byl v následujících dekádách stavebně upravován a v roce 1979 také doplněn sochou Františka Jandy Boj člověka s přírodou ve vstupním „nádvoří“. Zásadní proměnou monoblok prošel v letech 2002–2004, kdy proběhla jeho rekonstrukce na základě ideového generelu Architektonické kanceláře Burian – Křivinka; projekt vypracovala pražská kancelář AND, architektonický ateliér. Hlavních změn doznal interiér, proběhla modernizace všech oddělení a bylo zobytněno dosud nevyužívané podkroví. Vstupní průčelí monobloku autoři doplnili o objekt kafeterie a prosklený koridor v úrovni prvního patra.
AŠ
